Trápení
Milé dámy, kamarádky nebo přítelkyně mé manželky, nevím jak vás mám oslovit. Vím, že jste si mezi sebou tykaly, ale to si netroufám. Musím se vám svěřit s trápením které mě potkalo. Už docela dlouho je manželka nemocná a nemůže se o svůj blog starat. Zbylo to tedy na mě abych se nějakým způsobem na tomto blogu projevil. Protože jsem se do její práce na blogu nijak zvlášť neangažoval, jen občas byl přizvám posoudit který obrázek by byl vhodnější, neumím s ním nijak zvlášť pracovat, o vkládání fotografií nemluvě. S bídou vypotím tento článek a doufám, že se mě povede jej vyslat. Měli jsme dost plánů která místa v naší krásné zemi navštívit, ale člověk míní a Pán Bůh mění. Na podzim musela na operaci, z toho se celkem jakž takž dostala, ale najednou v polovině ledna se to zhoršilo a zůstává v nemocnici. S pozdravem od ní se s vámi loučím a až se manželka vrátí, určitě se svého blogu zase ráda ujme. Ještě jednou zdravím a přeji všem jejím přítelkyním a známým hodně zdraví a štěstí do další