Iva221

Dneska bych vám chtěl představit naše oblíbené mlsání, je to jednoduché, nemusí se nic vážit a moc dobroučké. Sněhové knedlíčky 3 vejce 1/2 l mléka vanilkový cukr 4 lžíce cukru lžička škrobové moučky Z bílků ušleháme tuhý sníh a přidáme 2 lžíce cukru. Mléko přivedeme do varu. Lžičkou vykrajujeme ze sněhu kousky a vkládáme do mléka, kde nabudou a varem se otočí (nebo jim můžeme lžíci trochu pomoci ) pak je ihned děrovanou lopatkou vybíráme do hlubší mísy a postupně zaváříme další. Když jsou všechny knedlíčky hotové, slijeme z nich mléko, co se do mísy dostalo při vybírání, zpět do kastrolu. V trošce studeného mléka rozkvedláme žloutky, škrobovou moučku, vanilkový cukr a zbylé 2 lžíce cukru a nalijeme za stálého míchání do vařícího mléka, ve kterém jsme vařili knedlíčky. Jakmile mléko zahoustne, pozor - vařit se nesmí, odtáhneme a nalijeme do mísy pod knedlíčky. Dáme vychladit. Při podávání můžeme postrouhat čokoládou, polít vaječným likéram, atd. Někdy, když mi zbudou bílky, udělám kned

Tak jsem se zase po nějaké době dostala k počítači. Nejdřív zlobil internet a pak manžel. Jak zlobí internet to znáte a manželovo zlobení spočívalo v tom, že za ním přišel kamarád, jestli by mu nepomohl, že mu "hoří akce", A hořelo zřejmě hodně, neboť se u nás po obědě nekonaly žádné siestičky v křesle, kdy bych sem mohla vlítnout, ba i kávička se pila u počítače a pracovalo se i v noci. Dnes dopoledne bylo konečně uhašeno. A to ještě ve středu jsme museli zajet do Hradce na kontrolu k lékaři. Takže stručně popíšu, případně doložím obrázky, co se u nás za tu dobu událo. Bony si vzala ponaučení s důrazného páníčkova napomenutí a na stůl už nevylezla (ono taky nesvítí sluníčko), a leží tam co vždycky, na židli pod stolem. V úterý vysvitlo trochu sluníčko, tak jsem si udělala procházku na luka, kde je stále ještě dost krásně čistého sněhu, zatím co v ulících jsou jen hromady špíny. Ve středu jsme za velkého lijáku jeli do Hradce a tak pro zlepšení nálady, jsem si koupila další d

Dneska ráno se mi vstávalo docela hezky, konečně svítilo sluníčko a tak jsem měla hned lepší náladu. Vstoupila jsem do kuchyně a ejhle, náš miláček Bony si taky užívá sluníčka, pěkně rozvalená na stole, hned vedle mých kytiček, bere sluneční lázeň. Nejdřív jsem se nadechla, že na ni začnu ječet, ale pak jsem místo toho běžela pro foťák. Přesto, že jindy, když ji chci vyfotit tak prchá, tentokrát ležela nevzrušeně dál. Jen jsem ale udělala tři fotky, přišel do kuchyně muž a už to začalo. Nejdřív jsem se dověděla, že sice ta kočka ví, že na stůl nesmí, ale nemá rozum, který já bych na rozdíl od ní mít měla a místo focení jsem ji měla lupnout, aby si to zapamatovala. Marně jsem obhajovala sebe i ji, že si taky chtěla užít sluníčka, když tak dlouho nesvítilo, že to přece jindy nedělá. Nakonec jsem šla dát nový ubrus. Ale na rozdíl od mého muže si myslím, že Bony rozum má. Poněvadž, když jsem dávala ten čistý ubrus, tak na mě mžourla a jasně jsem viděla, že mi tím říká:"Měla jsi dát bí

Konečně mám taky jaro doma. Ptala jsem se v květinářství několikrát na primulky, ale buď už nebyly nebo ještě nebyly. Nyní se zadařilo, a už mě domě dvě těší. Tak trošku radosti taky pro vás. A ještě mi udělal radost Amarylis, ovšem červené květy žádné a přitom jedna cibulka měla kvést červeně. Chybička se vloudila.

Nějak se to všechno zamotalo, že jsem se zase chvilku nedostala k počítači. Tak alespoň jednoduchý moučník s tvarohem. Tvarohové řezy I. těsto 30 dkg polohrubé mouky 10 dkg tuku 10 dkg cukru 1 vejce 2 lžíce kakaa 6 lžíc vody 1/2 prášku do pečiva Z uvedených surovin zpracujeme těsto, vyválíme na pečícím papíru a přendáme na plech. Na těsto rozetřeme nádivku 2 tvarohy 1 vejce cukr dle chuti vyšleháme a přidáme, nahrubo nasekaná ořechy, čokoládu a rozinky II. těsto 3 vejce 15 dkg cukru 3/4 skleničky oleje šleháme a postupně přidáváme 7 lžíc vlahé vody a nakonec 20 dkg polohrubé mouky a 1/2 prášku do pečiva. Nalejeme na tvaroh a dáme péci.

Na stromě, na který vidím z okna přistály vrány. Určitě musely letět od někud zdaleka, protože jsem je na tom stromě nikdy neviděla a tady si udělaly odpočinkové odpoledne. Docela hustě chumelilo, tak se jim asi špatně letělo. Chvilku poseděly a najednou se jich pár zvedlo a šup na komín od kotelny a teď nastala mela. Otlučený komín byl zřejmě trochu prohřátý a tak se najednou většina chtěla usadit tam. Vyhrálo pár nejzdatnějších. Ty, které byly vyhnány se usadily na anténě kousek dál a čekaly. Kdy odletěly ani nevím.

Získala jsem popis na velikonoční slepičky, tak jsem se hned pustila do jejich výroby. Jednu jsem uháčkovala, ale pak mě napadlo, že by to s menší úpravnou mohla být i holubička. Velikonoce jsou daleko, to ještě nějaké kdákalky stihnu, ale zítra je Valentýna a tak jsem udělala dva holoubky a ti jsou taky takový symbol lásky. I když se přiznám, že u nás se tento svátek neslaví.

Nedávno mi přišla prezentace s podobným námětem, ale já ho znám jako básničku, jak jinak než od babičky. Myslím, že je v tom kus pravdy. Všechněm nelze vyhověti V létě, po silnici šedé, mlynář s hochem osla vede, na trh k městu, šťastnou cestu volá jezdec, oba jdete, proč si někdo nesednete, copak vám to rozum nedá - na osla si hošík sedá. Otec pak jde vedle pěšky, dohonili povoz těžký, vozka volá z pravé strany i ty kloučku nekáraný, bodejž by tě kopla husa, mladý jede - starý klusá. Synek slezl, prachem břede, na oslu zas otec jede, i toť necitelnost velká, ozvala se mladá selka při návratu ze svých polí, synka jistě nohy bolí, odstůně to mladé robě, na to vzal ho otec k sobě. Jeli dále - neznabozi křičel kmet, jenž pásl kozy, máte-li pak srdce v těle, vždyť jste zvířat mučitelé. Mlynář a syn na ta slova - slezli a šli pěšky znova.

Snažím se, abych už přivolala jaro nebo alespoń zastavila chumelení. Nepomáhá nic, ani jarní dečka, už zase padá. Budeme muset asi počkat až na ten březen.

Dnes se na svých stránkách chlubím "cizím peřím!", tedy spíše výrobkem své dcery. Tohoto kapra na zelenině dělala do tomboly na rybářský ples. Vtip je v tom, že místo očekávaného kapra na slano, je to kapr sladký, potažený marcipánem. Mrkvičky, hrášek, citron a salát jsou také z marcipánu.

Před pár dny jsem viděla u Natty keramické konvičky - hrušku a jablko. Já mám po mamince citron. Stával v kuchyni na poličce a i nyní u nás zaujímá stejné místo. Nepamatuju ani, že by se kdy na něco použil, byl jen na parádu. i tyhle dva korbely stávaly u nás doma, myslím u rodičů na poličce . . nevím od koho a kdo u nás tenhle korbel s nápisem dostal, ale nápis na korbelu se do naší rodiny nějak nehodil, protože u nás opravdu nikdo nepil

Při vaření oběda jsem mrkla z okna a zaujala mě nějaká hnědá, jakoby hrouda, ležící na sněhu mezi domy. Tak jsem zaostřila a zjistila, že je to zajíček. Běžela jsem rychle pro foťák, aby mi neutekl, abych ho mohla vyfotit, ale vypadal tam docela spokojeně. Přemýšlela jsem, jak se chudinka dostal do města, od luk ho dělí dvě poměrně hodně frekventované ulice. Ale je možné, že ho vyplašili psi, které na luka vodí jejich páníčci a tam je klidně pustí. Ale jak jsem zažila na vlastní kůži, kolikrát jsou to psi neposlušní a neovladatelní, že jsme se jich báli i my, natož chudinka zajíček. Vydržel u nás odpočívat dost dlouho, ale pak zmizel, ani jsem nezjistila, jestli se vydal správným směrem k lukám.

Dnes ráno pohled z okna sliboval tolik očekávané sluníčko. Přenesla jsem si foťáček, abych jeho krásné růžové vstávání zdokumentovala. . . . za chvíli to vypadalo, že se mu moc vylézat nechce . . . . . . . za 20 minut to vypadalo ještě hůř, . . . mraků přibývá a naděje, že bude dnes konečně svítit pomalu odchází . . . . . . . je to tak, vypadá to, že dnes bude zase zataženo

Venku je teď všude bílo, tak pojďme obdivovat barevnost našich lidových krojů, které mám moc ráda. Kyjovský kroj mi doslova učaroval, líbí se mi ze všech nejvíc. Ale nejdříve stručně pár slov od Aleny Plessingerové. Co je to kroj? Kroj je oděv charekteristický pro určitý kraj nebo oblast, který není pod vlivem rychle proměnné mody. České a moravské lidové kroje patří k nejmalebnějším a nejrozmanitějším v Evropě. V Čechách prosluly neobyčejně jemnou barevnou skladbou, na Slovácku naopak hýří jásavými, přepestrými sestavami sytých tonů. Na všech však vyniká velmi pracná, bohatá a jedinečná ruční výšivka a krajka. Žena v chodském kroji z počátku 20. století Děvče z okolí Tábora po polovině 19. století Družička ve svátečním kroji z Moravského Slovácka - z poloviny 20. století Svobodná děvčata z Vracova jeden z skupiny mutěnicko-hovoranských krojů Ženský jihokyjovský kroj Ženský kyjovský kroj Svatební pár a hosté v zálešáckém kroji z Nivnice Družičky z Vracova Svobodná dívka z Krumvíře Čerp