Iva221

Žinkovský zámek je srdeční záležitost naší rodiny. Byli jsme zde před lety třikrát na dovolené, tehdy rekreaci ROH. Manžel pracoval v kanceláři s kolegou, který měl rekreace na starosti a stalo se, že o přidělenou rekreaci do Žinkov neměl nikdo zájem a tak tenkrát kolega muže přemluvil, ať jedeme, že bychom stejně jeli zase na hory a že by byla škoda, kdyby to musel vracet, protože pro příští rok by podnik dostal míň poukazů. Tak jsme jeli a byli jsme unešeni jak krásou zámku, tak i okolí. Za pár let se situace opakovala, o Žinkovy neměl nikdo zájem, každý chtěl Mariánské Lázně, Luhačovice nebo jiné atraktivní místo, ale my jsme si poukaz moc rádi vzali. Za 10 let jsme pak jeli znova. Zámek byl hlavní budovou zotavovny a k němu patřilo v zámeckém parku vybudovaných 12 chatiček. Vyzkoušeli jsme si tehdy ubytování jak v chatičkách tak i na zámku. Moc na Žinkovy vzpomínáme a kdykoliv máme možnost, tak se tam zastavíme, projdeme se parkem a vzpomínáme. V roce 2002 jsme se tam stavili a zám

Skoro celý týden u nás bylo hezky slunečno, žádné lijáky, jaké jsem zaznamenala u některých z vás. Ovšem včera odpoledne se to spustilo i u nás. Nejdřív se začalo pěkně zatahovat . . . a to jak od západu. . . , , , tak i z východu. . . . . . pak začalo foukat, stromy se pěkně ohýbaly a spustil se liják. . . . . . a v zápětí se úplně setmělo a začaly padat kroupy. Otevřela jsem dveře na balkon a rychle se je pokusila vyfotit, ale moc to nešlo, protože je vítr hnal proti mě a já se bála o foťák. . . . . . škody snad v našem městě nebyly velké, několik vytopených sklepů, prý i v našem domě, ale to jsem zjistila až dnes ráno a nebylo to nijak velké a náš sklep to naštěstí nepostihlo vůbec. Kdo to odnesl byl internet, který nám dopoledne nešel.

Dnes přeruším články o našem putování po Šumavě, aby se nasytilo nejen oko, ale taky bříško. Dostala jsem pár meruněk, tak jsem je dnes dopoledne zpracovala. Udělala jsem džem a upekla metynku. Recept na kynuté těsto máte jistě každá svůj oblíbený ale pokud máte zájem tak zde je ten můj. . . . skleničky mám ráda všechny stejné, ale už došly, takže co sklep dal. Myslela jsem, že ze dvou kil jich bude víc. . . . . . metynka, táč, koláč, placka jak kdo chcete. . .

Tenhle článek by se mi chtělo nazvat od pramene řeky Vydry, ale ono je to trochu jinak. Na horním toku (od pramene) je nazývána Luzenský potok, který pramení na hranici s Německem, po soutoku s Březnickým potokem vzniká Modravský potok. Ten teče severním směrem až k soutoku s Roklanským potokem a Filipohuťským potokem nedaleko obce Modrava. Od soutoku nese řeka název Vydra. A pokračujeme dál. Pod Čeňkovou pilou se spojuje Vydra s říčkou Křemelnou a dál už teče pod názvem Otava. Doufám, že jsem se do těch potoků a řek moc nezamotala. . . . Roklanský potok. . . . . . a to už je Vydra. . . . . . pravý břeh Vydry působil velmi smutně. . . . . . soutok Vydry (vlevo) s Křemelnou. . . . . . a dál už pokračuje jako Otava . . . Smetanův smrk šel vyfotit jen takhle, ale stejně jsem si ho představovala statnější. . .

Náš další výlet tak trochu mapoval místa, kde se manžel, jako voják, pohyboval. Jeli jsme přes Hartmanice a dál do Železné Rudy. Železná Ruda leží na samé hranici České republiky a spíš než železnou rudou, která městu dala jméno, je známá jako rekreační středisko, na hotel nebo penzion narazíte na každém kroku. Původně jsme mysleli, že navštívíme některé z jezer, ale protože bychom nestihli navštívit další místa vojenské služby, upustili jsme od toho. Nakonec jsme tam už byli. Prošli jsme městem, abychom zjistili, co se za ta léta změnilo a udělali pár obrázků. Hlavně kostela Panny Marie Pomocné z hvězdy, který byl postaven na přání a náklady hraběte Wolfa Jindřicha Nothafa z Wernbergu na místě původní kaple v letech 1729 - 1732 a to v barokním stylu. Mezi jeho zvláštnosti patří půdorys šesticípé hvězdy a dvě kopule s hvězdou. Celá střecha je krytá šindelem a obtížný krov zhotovil tesař Matyáš Lehner.. V kostele je ještě pět postranních oltářů, křtitelnice ze šumavské žuly a lustr ze

Prvním naším výletem ze Sušice byla návštěva 9 km vzdálené zříceniny hradu Rabí. Rabí leží na skalnatém vrchu nedaleko řeky Otavy ve výšce 478 m a je nejrozsáhlejší českou hradní zříceninou. Byl sídlem jednoho z nejmocnějších rodů pozdně gotických Čech, pánů z Rýzmberka. Středověký hrad hrál důležitou roli. Chránil obchodní stezku mezi městy Sušice a Horaždďovice a bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Kvůli tomu se hrad stával často terčem útoků. Husitský válečník Jan Žižka se ho pokusil dobýt dokonce dvakrát - a zaplatil za to svým druhým okem. Díky své kráse a ojedinělosti je Rabí zapsáno na seznamu národních kulturních památek. Tak to bylo něco z historie hradu. Nás hrad přivítal přívětivě, sluníčko svítilo, krása. Při prohlídce hradu se ale začaly kupit docela ošklivé mraky, které nakonec zhatily náš úmysl, obejít hrad ještě pod hradbami. Než jsme ukončili dohadování, zda jít nebo ne, začaly padat první kapky. Naštěstí parkoviště nebylo daleko, tak se nám podařilo doběhnout do aut