Iva221

Zvu vás na procházku, jak jinam, než opět přes luka k Cidlině, abyste viděli, že podzim se opravdu už blíží.  Musíme jít cestou, oblíbená travnatá pěšinka je zatarasena elektrickým ohraníkem a pasou se tam krávy. Takže pořádné boty a vyrážíme.  Brzy ráno pořádně lilo, takže cesta je rozblácená, samá kaluž, ale snad to bude trochu dál lepší. . . . mračouni se honí po krásně modré obloze, občas vysvitne sluníčko, ale docela fouká chladný vítr. . . . . . jak vidíte, měla jsem moc špatný odhad, cesta se nezlepšila, ale naopak, bláta a vody přibylo. . . . neposekaný příkop už vypadá opravdu podzimně a i tady je ohradník. . . . . . další neklamný znak přibližujícího se podzimu - šípky jsou už čevené. . . . . . ani hloch nezůstává pozadu a keře svítí červenou barvou. . . . . . i černý bez se snaží, zatím je ale taky víc červený, než černý . . . . . . všude samá červená, ale přece jen jiná barva, krásně modrý kvítek čekanky. . . . . . a jsme u Cidliny, voda je po těch lijácích dost kalná a je

Pole slunečnic, které se mi moc líbí, jsou už odkvetlá, ale přece jen se mi podařilo najít kvetoucí  opozdilce . . . a ještě několik drobnějších . . .

Když jsme byli na výletě u Žehuňského rybníka, jeli jsme přes obec Žehuň, ve které se mi moc líbily záhony ibišků, kvetoucí nádhernými barvami zrovna před Obecním úřadem.  Takže mi muž zastavil a já jsem začala fotit. Najednou vyšel ven policista a začal přihlížet, když ale viděl, že se snažím udělat nějaké obrázky, usmál se a šel opět dovnitř. Takže kytičky byly dobře hlídané. .  . záhon podle chodníku. . . . . . tady se činí pilná včelka. . .

Po delší době mi manžel na chvíli uvolnil počítač. Tak toho rychle využiju k vložení obrázků z našeho výletu a k návštěvám. Ve čtvrtek ráno vypadalo počasí docela slibně, vykukovalo sluníčko, tak jsme usoudili, že je to ten správný čas na výlet k Žehuňskému rybníku. Jenže jak se ukázalo, náš odhad hezkého počasí byl špatný. Než jsme tam dojeli, obloha se pěkně zatáhla a u rybníka to vypadalo velice smutně. Než sem dám několik těch smutných obrázků, tak pár slov  o rybníku. Žehuňský rybník byl vybudován v roce 1492 a v roce 1948 byl vyhlášen národní přírodní rezervací. Jeho rozloha je okolo 300 ha. Žehuňský rybník leží na řece Cidlině, která protéká i naším městem a její soutok s Kralickým potokem je mým oblíbeným místem focení, ve všech ročních obdobích (viz Galerie - Cidlina). V přítokové části se řeka Cidlina větví na několik ramen a kanálů, na jižní straně je vybudován obtokový kanál. Rybník je průtočný. V okolí rybníka jsou slatinné louky, které jsou velmi vzácné a vyskytuje se zde

Tahle dečka nepatří k čerstvě dokončeným, mám ji už asi rok, ale ještě jsem ji sem nedala, tak to napravuji. Je opět růžová, ale k této barvě mě tak trochu nutí nábytek. Když jsme se s manželem před, je to vůbec možné, že to v srpnu bylo už, nóó strašně moc let, brali, nebyl téměř žádný jiný nábytek k dostání,  než sektorový U 450. Byly to všelijaké skříňky s dvířky, posuvnými dvířky, zásuvkami, skleněnými posuvnými dvířky atd., které se daly různě sestavovat. A právě posuvná dvířka a jedna skříňka se zásuvkami jsou v kombinaci růžové, šedé a černé barvy.  Už jsme si chtěli koupit nový, ale pak jsme si řekli, že už nám sloužil tak dlouho a dobře, že si ho necháme. Nový byl obývacím pokojem, potom jsem si koupili nový nábytek do obýváku, tak  se různými změnami proměnil na pokojík pro dceru.  Gauč a některé skříňky odcestovaly na hory, jídelní stůl a židle do sklepa, přibyl psací stůl a válenda. Potom přišly další změny a pokojík užívali vnoučkové a nyní jsme zase vybalili ve sklepě usc

Zase jsme si na pár dní odskočili na chaloupku. Bylo to už opravdu potřeba, protože tráva v tom teple a vlhku vyrostla tolik, že chaloupka nebyla pomalu vidět. Tak jsme pracovali a pracovali, takže jsme se nikam nedostali. Tak jen pár obrázků z nejbližšího okolí chaloupky. Nejdřív pozdrav od "naší" Báry, která se samozřejmě zase přistěhovala . . . opuštěná růžička, kvete jediná na zahrádce. . . . . . kuřátko, doufám, že vás nemystifikuju, že se to tak opravdu jmenuje, vypadá jako korál. . . . . . vřesoviště. . . . . . jedna červená holubinka vedle druhé mě překvapila, když jsem vynášela popel, museli jsme večer první den trochu přitopit, v 16°C se sedět opravdu nedalo. . . . . . pod smrky pár klouzků, hezky okousaných . . . . . . sousedovic zvědavé koťátko. . . . . . měsíc nad protějším kopcem. . . . . . a takový západ slunce nás čekal, když jsme přijeli včera domů, těsně před pěkným lijákem. . .

Máme s mužem stejné klíčenky a tak se stává, že si je pleteme. Tedy po pravdě řečeno, pletu to já, muž má klíčů víc, ale to já neřeším. Zatím co on klíčenku otevře a podívá se, jestli je to ta jeho s více klíči,  já popadnu tu, která je nejblíž. Potom se stává, že klíče zapomenu v kapse nebo v některé tašce a nastává hledání, při kterém musím vyslechnout,  že snad tu chvilku mám, abych se podívala, jestli jsou to moje klíče a tak podobně. Abych se toho příště vyvarovala, rozhodla jsem se, že si koupím nějaký přívěšek, abych to konečně nepletla. V obchodě se na mě z košíčků dívala všelijaká plyšová zvířátka nezvířátka, s dlouhýma nohama,  šklebily se čarodějnice a pak jsem vyhrábla tuhle panenku, která na mě svým kukučem zapůsobila pozitivně, že jsem se rozhodla pro ni. Ještě musím podotknout, i když by to nehrálo roli, kdyby se mi líbilo něco jiného, že byla nejlacinější. Když jsem ji přinesla domu a přidělávala ke klíčence, tak mi můj muž kouknul přes rameno a pronesl: "Větší pří

Posledním místem našeho výletu bylo malebné městečko Lázně Bělohrad ležící v podhůří Krkonoš v nádherné, ekologicky čisté kotlině. Na jihozápadě je chráněno modravým hřebenem Chlumu, na severu se vypíná Kamenná hora, od západu hledí zříceniny hradů Kumburk a Bradlec, i hora Tábor. Okolí města je jedinečným krajinným celkem s množstvím lesů i udržovaných staveb lidové architektury. Nacházejí se zde Anenské slatinné lázně se 120letou tradicí. Klienti do zdejších lázní přijíždějí převážně s onemocněním pohybového ústrojí. Jde hlavně o revmatické choroby, bolesti páteře,  artrózy, stavy po úrazech a ortopedických operacích. Naproti lázním se rozkládá  park Bažantnice. V Bělohradě se také narodil 4. ledna 1859  Karel Václav Rais, český spisovatel .   Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl rolník a tkadlec. Rais vystudoval učitelství v Jičíně a učil v Trhové Kamenici, později v Hlinsku a také v Praze, kde se stal ředitelem měšťanské školy na Vinohradech. Přispíval do různých časopisů, (Humor