Iva221

Zjistila jsem, že naše Bony je velmi ochotná a snaživá kočička. Pomáhá nejen manželovi u počítače, ale ani ruční práce ji nejsou vzdálené. Nedávno, když jsem vyšívala, mi velmi ochotně chtěla navlíknout bavlnku do jehly. . . . . . ovšem taky ji to moc nešlo, tak se pořádně naštvala. . . . . . tuhle jsem motala ruličky, abych konečně zkusila pletení z papíru, Bony si ruličku vytáhla z krabice a přemýšlela, co s ní udělá. . . . . . trochu urovnat. . . . . . změřit pořádně délku. . . . . . ještě jednu ruličku a už to jede, košíček bude za chvilku. . . . .  a je hotovo, sice nic moc, ale zase jako první pletený výrobek to není snad až tak zlé . . . a zasloužený odpočinek. . .

Tentokrát jsme si vyjeli na kolách za město. Sousedka mi hlásila, že u říčky jsou ochočené vydry, tak jsme se tam vydali. Vybavila  jsem se foťákem a tvrdými rohlíky a  už jsme frčeli. Jenže to podle mě nejsou žádné vydry, ale nutrie, které zřejmě někomu utekly a tady se usadily. Je jich tam prý patnáct, takže se tam i rozmnožily.  My jsme viděli jen tři. Jedna šmejdila na protějším břehu. . . . . .  další připlavala blíž a loudila. . . . . . když dostala kus rohlíku, tak s ním v tlamičce odplavala k druhému břehu a tam ho v klidu chroupala. . . . . . a když zjistila, že ji od nás nehrozí žádné nebezpečí, baštila přímo u nás, aby se plaváním nezdržovala. . . . . . další naší zastávkou byl rybník, stromy se v něm zhlížely jako v zrcadle. . . . . . kus dál je malý rybníček, zřejmě soukromý, protože je oplocený a je tam i zastřešená ohromná voliéra, ve které chovají bažanty. . . . . . a tady se přišla, spíš připlavala přiživit i lyska. . . . . . z rybníčka na nás ještě vykukovaly oči . .

Když jsem dnes ráno utírala prach na panenkách, kamarádka sice říká, že to není žádné utírání prachu, ale natřepávání sukní a asi to tak nějak je,  tak jsem zjistila, že jsem si sem nedala porcelánovou panenku, kterou jsem si kdysi přivezla ze San Marina. Panenka mi tím svým copem kolem hlavičky připomíná Julii Tymošenkovou.

Vydali jsme se na naši nejoblíbenější procházku, podívat se co je na lukách nového. Ani jsme nemohli uvěřit svým očím, když jsme viděli, že na lukách jsou opět labutě. Nevím jak se to stalo, jestli to způsobil désť, ale část luk je opět pod vodou. A právě tam, kde jsme ještě na konci zimy obdivovali labutě, se opět objevily, škoda, že nevíme, jestli to byl stejný pár nebo přiletěl nějaký jiný. V poklidu si spokojeně plavaly, jen my jsme k nim nemohli tak blízko jako dřív, protože tehdy bylo umrzlo a teď všude voda . . . . . . . kousek dál se se zalíbilo i kachnímu páru. . . . vykvetly i nějaké luční květinky . . . . . . blatouch. . . . . . orsej jarní. . . . . . jak se jmenuje tahle droboučká kytička nevím. . . .  .  tady jel po lukách traktor a těm droboučkým kytičkám se v jeho kolejích nějak zalíbilo. A pokud vidíte vzadu nějakou bílou skrvrnu, tak je to . . . . . . náš už známý čáp, který se přiletěl do mokřin nabaštit a bylo vidět, že najít nějakou potravu mu opět nedělalo žádný pr

Zjišťuju, že kvůli procházkám a focení zanedbávám svoje ostatní koníčky -  vyšívání, háčkování a další. Ono to po té dlouhé zimě hodně láká ven, když se konečně udělalo trochu hezky. Ale dnes přece jen ruční práce - vyšívaný ubrus v růžových odstínech.

Předevčírem jsem náhodou mrkla z okna a zůstala jsem překvapeně koukat. Sluníčko vytvořilo spolu s komínem v dáli, krásnou nebeskou lampu. Samozřejmě, že jsem hned běžela pro foťáček, ale než jsem ho přinesla a nachystala, sluníčko už kousíček popoběhlo. Myslela jsem, že včera provedu opravu, tak jsem bedlivě hlídala, ale sluníčko už šupajdilo  daleko výš a že by se mu chtělo znovu " usednout na komín", tak to ani náhodou. Zřejmě to takhle vyjde jen jeden den v roce a o to víc mě štve, že se mi to nepodařilo vyfotit v přesné poloze. Tak alespoň takhle. . . Jen bych měla ještě podotknout, že ve skutečnosti bylo o hodinu víc, poněvadž jsem až včera zjistila, že jsem neprovedla opravu na letní čas.

Včera odpoledne nás sluníčko vylákalo ven, na procházku. Ovšem jak jsme přišli za město, zjistili jsme, že si z nás tak trochu udělalo legraci. Za oknem bylo moc hezky, ale za městem fučel studený vítr. Tak jsme procházku trochu zrychlili. ale přece jen jsem udělala pár obrázků. Vydali jsem se tentokrát k Huryšáku. Dříve se tu těžil písek, chodili jsme se sem i koupat. Teď jsou tu čtyři  rybníky, které obhospodařují rybáři. . . . pohled přes ten největší. . . . . . ještě jednou . . .  foto z druhé strany a  všimněte si světlého flíčku na posledním stromě . . . . . . tak to je tenhle houbovitý útvar . . . .  a opět dominanta našeho města, kotel sv. Jakuba na Metličanech . . . . . . sluníčko se sice shlíželo ve vodě,  ale vítr  foukal docela studený. . . . . .  sýkorka vyzpěvovala, copak teď už jim je hej . . . . .  "děda" pařez, obrostlý mechem a choroši. . . . . . a tady mezi stromy, hladina dalšího z rybníků. . . . . . hlemýždí sešlost, ale žádnému se nechce z ulity ven, jen