Iva221

Poslední dobou moje blogaření nějak vázne. Lítáme mezi chalupou a zahradou a aby toho nebylo málo, někde jsem nastydla nebo jak se to přihodilo, onemocněla jsem takovou "příjemnou nemocí" zánětem močových cest. Jsem otrávená a nemám vůbec na nic náladu. Chodím k vám sice na návštěvy, ale komentíky jsem většinou nepsala a vytvořit článek bylo nějak nad mé síly, ale dnes se přece jen o maličký pokusím. Na chaloupce byl za mé babičky a dědy chlév pro jednu kravičku a kozu. Zeď byla z kamenů, silná asi 80cm. Tu můj šikovný tatínek za pomoci manželova otce a samozřejmě manžela zboural, vyzdil novou a část obložil dřevem a tak vznikl malý, ale pěkný pokojíček. Takový, jak já říkám, pro hosta. A tady jsem udělala svou talířovou stěnu. Nejsou zde žádné vzácné talíře, jak byste možná očekávali, ale talíře, od servisů, které během času dosloužily. . . . tyhle dva talíře mám nejraději, jsou totiž z mého dětství a sama jsem také nejednomu z jejich "sourozenců pomohla ze světa"

Čínské karafiáty se mi líbí. Mají spoustu odstínů barev od bílé přes růžovou, červenou až do fialové a dlouho vydrží a to i ve váze. Tyhle jsem vyfotila před včerejším lijákem, takže vypadají ještě hezky.

Jahody na zahradě jsou sklizeny, tak ještě z posledních jahodové mlsání. Jahodové pokušení utřít 3 vejce 1 skleničku cukru krupice postupně přidávat 1 skleničku oleje 1/2 skleničky vody 2 skleničky polohrubé mouky 1 prášek do pečiva Krém - ušlehat šlehačku a opatrně přimíchat 2 zakysané smetany cukr podle chuti, vanilkový cukr a navršit na upečenou vychladlou placku a poklást půlkami jahod a dát do ledničky vychladit. Na jahody nalít želatinu připravenou podle návodu ze 3 sáčků dortového želé. Rozpis je na velký plech.

Fukčárinka má pravdu. Byli jsme opět na chaloupce. Potřebovali jsme hlavně posekat louku, což se nám zdařilo jen zčásti. Zatím co u nás bylo sucho, na chaloupce každý večer a v noci vydatně pršelo, takže jsme se neodvážili posekat všechno najednou. V pondělí ale lilo už od rána, ale vyčkávali jsme, jestli se počasí trochu umoudří, ale ani nápad, mraky až na zemi, z lesů vystupovala pára, tak nám došla trpělivost a dnes jsme to zabalili a jeli domů. Jeden den, když bylo ráno pěkně, jsme se vydali k Jizerce . . . voda byla pořádně studená . . . . . . nějaká vodní potvůrka, nevím, jak se jmenuje. . . . . . cestou domů mě nějak padnul do oka tenhle domeček, přesto, že jsem šla kolem kolikrát, nikdy mě nenapadlo ho vyfotit, ale myslím, že mu to v té zeleni moc sluší . . . . . a tady můj pilně pracující mužíček, nejdřív křoviňákem obsekal stromy a pak nastupoval s velkou sekačkou a nakonec já s hráběmi - - - . . a nakonec pozdrav od Barušky, která se k nám, hned jak jsme přijeli, opět nastěh

Nedávno jsme si koupili novou televizi a protože je větší, než ta původní, museli jsme trochu posunout její umístění. Jenže velmi brzy jsem zjistila, že já ze svého místa na sedačce se dívat nemohu, musela jsem se natočit a to se mému krku ani zádům nelíbilo. Když jsem si sedla na druhé křeslo, seděla jsem k manželovi zády a nelíbilo se to ani naší Bony, protože to křeslo bylo její. Tak jsme to vyřešili tak, že jsme dali křesla vedle sebe a stolek před ně. Děti se nám sice smějí, že jsme jak ve škole, ale co, hlavně, že je to pro nás vyhovující. Bony dlouho hledala, kam se usadí, ale nakonec nato přišla. Sedla si mezi nás na opěradlo a tak jsem ji tam dala ještě polštářek. Musím říct, že je docela pilným divákem televize a nejvíc ji zajímají přírodopisné filmy. Docela to prožívá, někdy mňouká a když se ji něco nelíbí tak mručí. Nejmíň má ráda seriály, to to potom dopadá takhle nebo odchází vůbec. Tuhle jsme se s mužem dívali na něco, co naše zlatíčko nezaujalo, takže jeho místečko na p

Teď jsem opět pár dní PC zanedbávala. Zpracovávala jsem jahody. Vařila džem, nějaké celé jsem dala do mrazáku, aby byly na tvarohový dort, samozřejmě jsem taky musela upéct placičku s jahodami a želatinou a letos prvně jsem udělala zmrzlinu do střívek na tlačenku. Recept jsem si našla na netu. Dala jsem na zkoušku trochu do mističek a byla dobrá, tak snad bude dobrá i za delší dobu. Včera jsem byla v městě svých studentských let v Jičíně. Měli jsme sjezd a ani nebudu psát po kolika letech, ale zjistily jsme, že jsme pořád pěkný holky a nasmály jsme se jako před tou hrůzou let. Ovšem náš jediný mužský zástupce, který byl ve třídě se nedostavil. Tak omluvenka nepřítomnosti na PC je napsaná a teď pár obrázků begonii, které pěstuju na balkoně. Jenže letos jsem udělala chyby, k těm velkým hlízám jsem do truhlíku přistrčila i ty, které se mi zdály ubohoučké a myslela jsem, že z nich nic nebude. Ale ony projevily chuť k životu, takže teď jich je v jednom korejtku moc a přesazovat je už nechci

Když jsem tak na horách uklízela, došlo i na vyřezávanou kapličku, se kterou se musí velmi opatrně, neboť ji vyřezával maminčin bratr jako mladík, pro svou maminku, čili moji babičku, takže už něco pamatuje. A tak jsem si vzpomněla, jak mi můj tehdy malý vnouček Kubík pomáhal a jak se chtěl dovědět, jak to strýček vyřezával. Našli jsme spolu na půdě dokonce i staré předlohy, podle kterých pracoval. Jednou jsem se zmínila, že babička si dělala kolem Panny Marie věneček z papírových růží a papírové růžičky dávala i do váziček. Kuba se mě zeptal, jestli se mi to líbilo. Odpověděla jsem, že jako malé holce moc. Tak mi poradil, abych si ty růžičky taky udělala a na moji odpověď, že to neumím, jsem slyšela: "No to bys měla, když jseš taky babička". Myslela jsem, že tím to skončilo, jenže v létě přijela pouť a Kubíček zjistil, že ve střelnici mají papírové růžičky a tak si usmyslel, že mi je musí opatřit. Koupit se nedaly, rodiče střílet nechtěli, tak se můj malý brouček rozhodl, že

Zahrada kvete, ale třešně, na které jsem se těšila nejsou žádné. Květnový mrazík všechny spálil. Představovala jsem si, když byla třešeň obalená květy, jak budu dělat džem, který máme rádi a ono nic. No co nadělám, tak bude z nějakého jiného ovoce. Tak jsem si postěžovala a teď už kytičky. . . . tady kvetou hlavně pivoňky a vlčí máky. . . . . . tohle jsou oblíbené kytičky motýlů. . . . . . a ještě hodně rozkvetlá pivoňka zblízka. . . . . . růžička, maminka říkávala stolistka, tak nevím, ale nádherně voní. . . . . . tady se teprve kvetení chystá. . . . . . a místo dalších kytiček obrázky, jak hrozivě to vypadalo u nás včera navečer na východě. . . . . . a tady je pohled ze západu. Nakonec z toho byl jen vydatný déšt, který všechno vydatně zalil a už byl docela potřeba.

Na zahradě to teď docela pěkně kvete, ale mě nejvíc zaujaly vlčí máky, které mám moc ráda, ať už plané nebo tyhle zahradní. Nevím, jestli dnešek přežijí, protože je šílené vedro. Možná, že se večer něco přižene, začínají sa na obloze dělat "hrady" a je to celkově takové divné. Jen aby nebyla velká bouřka nebo nějaké krupobití. . . . proti sluníčku mají docela jinou barvu. . .

Před lety vykvetl za chaloupkou na svahu vlčí bob. Já vím, je to takový spíš plevel, ale mě se líbil, tak ho manžel obsekal a nechali jsme ho vykvést a i nějaká semínka jsme mu dovolili. A teď nám tam roste hned v několika barvách. Nevím, jestli se barva vlčího bobu může nějak smíchat s ostaními květinami, ale teď nám tam kvete hned v několika barvách.

Vždycky, když jsme jeli kolem lesíka, kde je lavička se stolkem, tak jsme si říkali, že tu zastavíme a pokocháme se okolím, ale teprve minule, když jsme jeli z nákupu z Jilemnice to vyšlo. Posadili jsme se a užívali si ticha, které chvílemi porušilo jen cvrlikání ptáčků, sluníčka, pohody a krásného výhledu. Takže jestli chcete, sedněte si na lavičku a pokochejte se s námi. . .