Iva221

Pletení z papíru mě stále "drží". Pro své kamarádky jsem umotala košíčky. Abych je nedávala tak prázdné, udělala jsem do nich listové růžičky, které znáte už i z loňska.

Protože, alespoň u nás, se počasí stále nelepší a pořád prší, vracím se vzpomínkou ještě na poslední letní den. Při svém výletě jsme se zastavili také v lese, kde jsem udělala pár obrázků. Sluníčko prosvěcovalo stromy a listí bylo krásně světle zelené, spíš jako na jaře než na podzim, no vlastně bylo ještě léto. . .

Zrovna před chvílí jsem si přečetla pranostiku na dnešní den - Na sv. Václava bývá bláta záplava a tentokrát je víc než pravdivá. Před chvílí jsme se vrátili ze hřbitova, tatínek byl Václav a bylo tam vody a bláta jedna  hrůza. Cidlina už má u nás vyhlášen třetí stupeň povodňové aktivity a luka, kam tak rádi chodíme na procházku jsou pod vodou. Protože tohle všechno působí depresivně, zlepšovaly jsme si s dcerou náladu vytvářením podzimní dekorace.

Tak tahle dečka je ještě "teplá". Dovystříhala jsem ji před chvílí. Měla by být vyšita bíle, jak richelieu bývá, ale už mě vyšívat jen bíle moc nebaví a pak už jich mám docela hodně. Proto jsem zvolila měňavou béžovou a modrou bavlnku, které mi ladí se sedačkou v obýváku.

Poslední letní den byl tak krásný, že jsem se vypravili do Mělic, kam se každý rok zajedeme alespoň jednou vykoupat. Je to pro nás trochu z ruky, ale je tam hezky. Jenže letos to nějak nevyšlo, tak jsme se rozhodli, že i když už to na koupání nebude, že se tam zajedeme alespoň podívat, posedíme a pak se podíváme do lesa. U vody byli dva rybáři, jedna slečna, chytající poslední bronz, na druhé straně dva otužilci, kteří evidentně s koupání nepočítali a my. Jenže nadarmo nejsem ryba, tak jsem šla vodu taky vyzkoušet a připadala mi docela přijatelná. Nakonec jsem zlákala i manžela, takže jsme se přidali k otužilcům a přece jen se letos v Mělicích vykoupali. Ovšem obrázky to doložit nemůžu, protože jsme taky s koupáním opravdu nepočítali. . . .

Dnes už poslední  článeček a obrázky z Hořic. Vystoupali jsme až na vrch sv. Gotharda, kde je umístěna socha tohoto světce. Byla vytvořena pravděpodobně v druhé polovině 18. století. Podle jednoduchého tvarování zad mohla být plastika umístěna nejprve u zdi stejnojmenného kostela. Další sochou je socha  Panny Marie Celenské. Vzorem pro plastiku mohla být soška Panny Marie s Jezulátkem v rakouském Maria Zell. Vznik plastiky je datován k roku 1827. V parku před novým hřbitovem je ještě umístěna pozdně barokní socha sv. Václava., která byla  postavena roku 1773, jak uvádí letopočet v nápisu na podstavci sochy. Světec je tradičně zobrazen ve zbroji a dlouhém plášti, s knížecí korunou na hlavě, korouhví a štítem s orlicí v rukou. A tady už je portál nového hřbitova. Jak se píše v kronice sochařské školy, dílo si vyžádalo úctyhodných 139 540 kamenosochařských hodin. Každý žák školy měl svůj úkol. A kdo že byli tehdejší žáci? Quido Kocian, Jan Štursa, Ladislav Kofránek, Bohumil Kafka a mnoho

Poslední dobou jsem počítač zanedbávala, nějak se mi rozšířily činnosti venku, takže jsem užívala pěkného počasí.  Jen se musím zmínit, že ve středu jsem byla s dcerou v Hradci Králové na Alexandrovcích a byl to úžasný zážitek. Byla jsem  nadšená jejich výkony jak pěveckými, tak tanečními chvílemi až artistickými. Jen jsem strašně litovala, že jsem s sebou neměla foťáček, ale myslela jsem, že bude zakázáno fotit, ale nic takového, takže škoda. Teď se vrátím k Hořicím. Mezinárodní setkání sochařů jsou v Hořicích pořádána od roku 1966. Autoři z celého světa vytvářejí sochy z hořického pískovce v nádherném prostředí historického lomu Sv. Josefa. Potom jsou sochařská díla instalována v přírodní galerii na vrchu sv. Gotharda, kde můžeme shlédnout 86 plastik současného světového sochařství. Vladimír Preclík - Československo - Soví město - r.1967 Ivan Avoscan - Francie - Vnitřní zápas - r.1968 Antonie den Ridder - Nizozemí - Bambusové výhonky - r.1995 Marcello Guasti - Italie - Signál r.1967

Hořice je město známé hlavně sochařskou kamenickou školou,  pečením hořických trubiček a motocyklovými závody 300 zatáček Gustava Havla. Ale především sochařská tradice přinesla Hořicím název město kamenné krásy. Jen těžko bychom hledali jiné město vyzdobené tolika krásnými plastikami. Díky bohatým zásobám pískovce a kamenické tradici byla v Hořicích roku 1884 založeno sochařsko-kamenická škola, jediná svého druhu v Čechách. Ze školy vyšlo mnoho slavných sochařů. Plastiky zdobí nejen hořické náměstí a ulice, ale nejvíc jich však je na vrchu Gothard. A právě  do Hořic na vrch Gothard jsme se v neděli vypravili. Nejdříve jsme se prošli Smetanovými sady, které jsou na úpatí vrchu a kde jsou rozmístěny sochy starých mistrů. První pomník Bedřicha Smetany v Čechách byl vytvořen podle návrhu Mořice Černila. Poprsí génia na vysokém podstavci znázorňuje jeho duchovní velikost a postavy Jeníka a Mařenky v hořickém kroji připomínají jeho nejoblíbenější operu.  Po návštěvě Mikoláše Alše v Hořicích

Když jsme byli v létě na chaloupce na procházce, vyfotila jsem protější skalnatou stráň, ale obrázek se mi nezdál nijak pěkný, že by stál za to, abych ho sem dala. Ovšem nedávno jsem na něm objevila přece něco zajímavého a to bych vám chtěla dát jako malou hádanku. Připomíná vám ta skála něco, tak jako mě? . . . pro lepší hádání  trochu výřez. . A tahle skála má svůj smutný příběh, který se udál asi před 60 lety. Tehdy nebyla skála takhle zarostlá, byl to vlastně lom na vápenec a vypínal se hrozivě u cesty. Dodnes se tam říká ve vápence nebo v lomu. Občas se kus skály odlomil a pamatuju, že jsem se okolo jako malá strašně bála jezdit autobusem. Obyvatelé blízkých i vzdálenějších vesnic a osad rozdělovala od nepaměti víra.  Došlo to tak daleko, že tam byl nejen evangelický a katolický kostel, ale byly zde i rozdělené hřbitovy, aby ani po smrti nebyli na jednom místě  a dokonce i každá církev měla svou školu.  Podle vyprávění si dělali i různé schválnosti a nepříjemnosti. Když byl třeba