Iva221

Když jsme si udělaly tu dámskou jízdu s výrobou adventních věnečků, tak jsme při ní samozřejmě i hodně vzpomínaly na všechno možné. A tak došlo i na posílání vánočních pohledů. Hned jak se začaly objevovat v trafikách vánoční pohledy, maminka začala vybírat a nakupovat a ukládat do krabičky, až nastane ta správná doba k jejich odeslání. Musela jich nakoupit hodně, protože od nás odcházelo kolem 40 přáníček a stejně tolik jich dostávala. Pro maminku to byl přímo obřad. Vyndala sešitek s adresami svých přátel a známých a krabičku s pohledy. Potom začalo vybírání, které maminka komentovala: "Tuhle zasněženou chaloupku pošlu Mařence, ta se jí bude líbit . . . . a tak to pokračovalo, pokud všem nevybrala pohlednici, která by se jim líbila a potěšila je. Přitom se obracela na tatínka, který seděl většinou na gauči a ještě mu stačila vypovídat, co se u toho nebo té, kterým právě psala přihodilo v rodině za uplynulý rok. Když tatínek odešel, bohužel dost brzy, přišla maminka najednou s tí

Dnešní odpoledne proběhla taková holčičí jízda. Dcera pozvala svou potenciální snachu a mě, abychom si v klidu, bez mužských, užily tvoření adventních věnečků. Odpoledne se vydařilo, nasmály jsme se a dokonce i to, kvůli čemu jsme se sešly, vytvořily. . .

Letos, stejně jako minulá léta, jsem se zařekla, že už si nebudu kupovat žádné lapače prachu (to je výraz mého muže) a letos, stejně jako minulá léta, jsem nevydržela a kupovala. Rozšířila jsem opět svou sbírku andílků, kterou jsem vám ukazovala loni, o další dva. Křidýlka z peří se mi tedy moc nelíbí, ale roztomilé obličejíčky mě dostaly. A člověk si přece musí občas udělat radost, co říkáte?

Pletení pro chobotnici, tak mi to alespoň připadalo, chyběly mi totiž ruce. Ale musím to vzít od začátku. V galanterii jsem uviděla klubíčko příze s názvem VEGA, možná, že ho znáte, pro mě to byla novinka. Je to takový smotaný pruh dírek, ze kterého se pletou šálky. Dala jsem se zlákat, ale začátek byl dost krušný, alespoň mě připadalo, že bych potřebovala ještě nějaké ruce navíc. Postupně jsem se prokousávala až ke konci a když už jsem trošku přišla jak na to, šálečka přibývala docela rychle. Tady je začátek, kdy jsem uvažovala, že toho nechám. . . a takhle vypadá hotový výrobek . . . Ještě musím podotknout, že šálečka je pro dceru, já už bych si asi na něco takového netroufla.

Po delší době se zase dnes ukázalo sluníčko a tak jsme toho využili a vyšli si na naši oblíbenou procházku na luka. Letos jsme tam vlastně byli naposledy na jaře. Naše luční pěšinka je totiž zahrazena elektrickým ohradníkem a na lukách se pasou krávy, takže tam musíme chodit oklikou a po cestě, která není zrovna příjemná na procházku. Ale dnes jsme přece jen tou oklikou šli. Most, ze kterého fotívám Cidlinu někdo pořádně poškodil. Betonový sloupek je přeražený a leží dole ve vodě a trubky ční do prostoru. Docela mě to mrzelo, snad to brzy opraví. . . . Cidlina je ale krásná v každém ročním období, můžete se mrknout do Galerie. . . . . . stromy na lukách jsou ještě krásně barevné.. . . . . tady se říká U koláče a když se podíváte, tak určitě poznáte proč. Nejlíp je to vidět na zimním obrázku. Koláč je vodní plocha, kolem které rostou stromy a uprostřed má ostrůvek. Na posledním, nejnovějším obrázku je voda vypuštěná a je vidět jen zvednutý ostrůvek. . . . . . a ještě březová alej. . .

Dnes jsem měla úžasnou možnost navštívit stáje velkochovatele koní. Bylo to pro mě něco úžasného. Nikdy jsem neměla možnost setkat se s těmi krásnými zvířaty tak zblízka, abych je mohla i hladit. Koníčci sice odpočívali a spali, ale téměř všichni se při našem příchodu otočili a natahovali hlavy přes ohradu stání. Omluvila jsem se jim, že je ruším a fotila. Ještě musím napsat, že koníčků i s hříbátky mají přes 150 . . . . protože bylo docela hezky většina koníčků byla venku ve výbězích. . . . . . tady jsou maminky s půlročními hříbátky. Nevím, proč se jim nejvíc líbilo stání v blátě, ale zřejmě čekaly, že už brzy půjdou domů. . . . . . to jsou maminky. . . . . a tady už jsme ve stáji, kde jsou koníčci, kteří jsou ve výcviku. . . . . . všichní koníčci se vzbudili, jen tohoto naše návštěva nechala klidným, spokojeně chrupal dál. . . . . . sluníčko, které prosvítalo okny zbarvilo tohoto koníčka trochu do žluta. . . . . . když jsme se vraceli, tak jsem ve výběhu marně hledala hříbátka a z

Na zahradě máme velkou třešni, kterou letos o úrodu připravil jarní mrazík. Ovšem teď na podzim se předvedla docela jinak. Její koruna se zbarvila do zlata. Chystala jsem se, že tu krásu vyfotím, ale než jsem se donutila, abych tam zašla, začal foukat vítr a většina zlatých listů byla na zemi. Tak alespoň ten zbyteček listí, teď už zabarvených do červena. . . .. . zlatý koberec . . .

Minule se vám náš pejsek, tedy správně pejsek našich mladých, představil a dnes vám řekne něco o tom, jak se zabydlel a jak se má. Jen jsem se parkrát v mém novém domově vyspal, už mě vzali na návštěvu k nějakému pánovi, ke kterém asi chodí hodně zvířátek, protože jsem je tam cítil. Pán si se mnou povídal, díval se mi na ouška, očička i do tlamičky a když se mi to začínalo líbit, tak mě úplně zákeřně něčím píchnul, to mě teda rozzlobil a ještě říkal, ať zase přijdeme a představte si, že mu páníčkové slíbili, že teda přijdeme, ale já nikam, kde mi ubližujou, chodit nebudu. Dopoledne většinou bývám sám doma, tak si pěkně pospím a pak mám plno práce. Než vytahám všechny deky a polštářky co mám v boudě ven a najdu na zahradě správné místo, aby se provětraly, tak mi to zabere dost času. Taky pomáhám paničce. Tuhle říkala, že bude muset vytahat ty muškáty z korejtek i když ještě tak krásně kvetou a připravila si je na chodníček. Tak jsem je všechny vytahal, nanosil jí je na schody k verandě,

Nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat za milé komentáře v předcházejících článcích a přání brzkého uzdravení. Oči už mám jakž takž v pořádku i když ještě musím kapat. Docela mě to vyděsilo, právě na levé oko, kde to začalo, mám dost dioptrií, tak jsem měla strach, aby se to ještě nezhoršilo. Ale kupodivu jsem na kontrole přečetla o řádek víc než minule. Tak to snad už bude dobré. Takže vás budu moci postupně navštěvovat. Zítra ale chceme ještě zajet na kontrolu chaloupky a shrabat listí z lípy a bude konec výletkům, protože je brzy tma a u nás i mlhy. Zjistila jsem, že jsem sem nedala ještě poslední zastavení našeho výletku a to bylo v Žirči, kde je Galerie soch Matyáše Bernarda Brauna. Nachází se v lese, v krásném prostředí. Sochy poustevníků a svatých jsou tesány přímo do skal a dojdete k nim po pěkně upravené cestě. Je to moc hezká procházka. Škoda, že sochy nejsou, až na jednu, zastřešeny, sice by to nebylo tak hezké, ale zase by tak nechátraly. Tak jen maličká ukázka těch