Iva221

Při našich procházkách jsem udělala obrázky sušení sena. Většinou všichni, co mají nějaké hospodářství,  kravičky nebo ovečky suší seno jinak, než se sušilo dřív, posekanou trávu nijak neobrací a nedávají do kupek, ale nechají  den nebo dva proschnout, strojem shrnou do řádků a nalisují balíky. Ti kdo už nehospodaří suší seno po staru a hádejte pro koho. Pro Zoo ve Dvoře Králové. A že si s tím dávají práci, je seno kvalitní, pěkné,  jak říkají "aby si žirafy pochutnaly" . . . seno připravené na řádkách pro lisování do balíků. . . - - - a tady postaru, ráno kupičky čekají na "rozstřesení" a večer se seno dá . . . . . . na sušáky, nechá se prosychat, dle potřeby a pak odveze domů než si pro něj přijedou ze Zoo. . .   - - - a tady je naše čerstvě posekaná louka, v pozadí s lípou, o které jsem už psala . . . . . a ještě jednou, obrázek té naší krásné stoleté lípy, která sice stíní, ale v parnu poskytne krásný chládek. Obrázek je z loňského podzimu, letos jsem fotku, kde

Konečně je zase u počítače chvilku volno, než se manžel naobědvá, tak honem pár obrázků z procházky k žábě.  Když jsme chodili s vnoučky na procházku do lesíka se skálami, po kterých s radostí lezli a já trnula hrůzou, tak si oblíbili jednu, kterou pojmenovali žába, že prý se jí podobá a myslím, že to docela vystihli. Ale nejdřív pár obrázků z cesty. . . .nejdřív přijdeme do takového řídšího lesíka. . . . . . projdeme kolem hromad kamení, které tu jsou naskládané, tahle je urovnaná v takový, jak říkají na horách, taras,  nevím, jestli tu stálo kdysi stavení. . . . . . přejdeme potůček. . . . . . a dál kolem hromady kamení, která je tu naskládaná, jak dávní předkové sbírali z luk a polí kamení a dávali na kupy, ostatně je tam házejí i teď. . . . . . některé jsou porosté netřesky, rozrazilem a různými mechy. . . . . . a tady je už první skála, po které kluci s oblibou lezli za pokřikování "babi polez taky". Někdy jsem se dala zlákat, copak nahoru jsem se vydrápala, ale dolů jse

Vesnice, kde máme chaloupku je dlouhá, vlastně jsou to roztroušené domečky podle cesty, která vede od školy dolů k Jizerce. Na kraji dolní části stojí u cesty tenhle křížek. Babička mi vyprávěla  z jakého důvodu byl za jejího dětství postaven. Po cestě jel hospodář s kravičkou a s fůrou vysoko naloženého sena. Nahoře na seně měl posazené dítě. Nějakým nedopatřením, snad velký kámen na cestě,  se stalo, že se fůra převrátila i s děťátkem. Když ho vyprostili, dítě bylo naprosto v pořádku a šťastní rodiče se rozhodli postavit na poděkování křížek.  Dědeček mé horské kamarádky přenechal kousek pozemku, který ohraničily čtyři zasazené lípy.  Protože vesničané chtěli, aby byl křížek opravdu pěkný, uspořádali sbírku, aby nebyla celá tíže pořízení jen na onom hospodáři. A nyní docházím k tomu, proč jsem zdůrazňovala, že má vesnička,  jak tam říkají  "hoření a dolení konec". Je to velmi úsměvné a přečetla jsem si to v kronice obce, kde  stálo "protože se událost stala na dolením

Tentokrát jsme na horách, kvůli velkému horku, žádné velké výlety nedělali. Jen ráno malé procházky po okolí a tady jsou cesty, cestičky a pěšinky, po kterých jsme chodili.

Po delším pobytu na chaloupce jsme zase doma a všechny vás moc zdravím. Zdrželi jsme se poněkud déle, než jsme původně předpokládali, ale vedra nás přiměla k prodloužení pobytu. Přece jen se daleko lépe snášejí na horách  v chaloupce než v paneláku, kde jsem měli v ložnici,  když jsme přijeli 34°,  zatím co v ložničce na horách bylo na spaní krásných 20°.  Teď nás vystřídaly na horách děti, takže chvilku budeme zase doma, tak budou, jak jinak,  zase nějaké obrázky z okolí chalupy.  . . . před  okny chaloupky stojí víc jak stoletá lípa, na kterou muž hudruje, že brání sluníčku, aby se k nám do chaloupky mohlo víc podívat, ale je pod ní krásný chládek a příjemné posezení, tohle je tedy pohled ze zadní strany . . . . . pnoucí růžičky u vchodu, ještě ne moc rozkvetlé. . . . . . a tady již v plném květu, ale jsou na jižní straně a prudké slunce je docela ničilo. . . . . .  tyhle červené  růžičky mi předloni zmrzly, loni trošku obrazily, ale nekvetly, ale letos už mě opět potěšily svými květ