Iva221

Pamatujete se, jak jsem loni v únoru vyfotila mezi paneláky zajíčka, jak se choulil ve sněhu http://iva221.blog.cz/1002/zajicek  a pak jsem ho viděla a fotila ještě v červnu, jak tu pobíhal http://iva221.blog.cz/1006/zajicek-pokracovani   a představte si, že teď navečer jsem se mrkla z okna a co nevidím - ušáček sedí téměř na stejném místě jako v únoru.  Hned jsem  ho šla vyfotit, ale ze čtvrtého patra a téměř ve tmě mi to už moc nešlo. Jsem ráda, že žije a zítra se vypravím dolů se suchým chlebem a mrkvičkou. Dám mu to na stejné místo, jako jsem to dávala loni, snad si to najde.

Ráno jsem vykoukla z okna kuchyně a vidím, že by nás dnes mohlo sluníčko konečně potěšit svými paprsky.  Když jsem viděla, že se k tomu opravdu chystá, popadla jsem foťák a šla se trošku projít. Na jednom dvoře pobekávaly dvě ovečky a snažily se odhrábnout sníh , který do rána napadl. I větve  stromů byly jako pocukrované. . . . . . chtěla jsem se jít podívat na luka, závora byla otevřená a tady je její opuštěná zachumelená část i se dvěma rampoušky. . . . . . nejdřív jsem si myslela, že dojdu až k Cidlině, ale pak jsem si to rozmyslela, je to přece jen kousek a v tom sněhu bych byla asi brzy zmožená a pak samotná chodím do opuštěných míst nerada, u nás to není dvakrát bezpečné ani na náměstí. Tak jsem jen udělala obrázek prošlapané pěšinky v pozadí s metličanským kostelem sv. Jakuba. . . . . . tuhle zachumelenou travinu jsem vyfotila, protože mi připadalo, že na ni visí kachna, ale s takovou menší nožkou navíc, nepřipadá vám to tak? . . . lísty nějak zapomněly opadat, a tak teď vypada

Jako malá. asi desetiletá holka jsem potkávala ve vedlejší ulici paní, vždycky pěkně upravenou, v kloboučku a na vysokých podpatcích. Moc se mi líbila a tak jsem ji vždycky radostně zdravila. Jednou jsem ji došla, když nesla těžkou tašku, tak jsem se nabídla, že ji s ní pomůžu. Začaly jsme si povídat, seznámila jsem ji s maminkou  a postupně jsme se spřátelily.  Byla to paní učitelka ručních prací, ale jak ta měla šikovné ruce. Moc ráda jsem k ní chodila na návštěvu a prohlížela si její výšivky, malování a další ruční práce.  Samozřejmě, že i ona chodila na návštěvy   k nám a byla ráda, že tady někoho má.  Měla jen nějakou neteř, která ji nenavštěvovala. Přátelství mezi naší rodinou a paní učitelkou trvalo téměř 15 let.  Já jsem se vdala a pak,  když jsem čekala mimčo, paní učitelka si přála, aby to byla holčička, že se na ni dá víc šít, plést, i když jak říkala, na kluka taky něco vymyslíme a moc se těšila. Holčička se mi sice narodila, ale paní učitelka se toho nedočkala, zemřela náh

Nejdřív bych vám všem chtěla poděkovat za přání brzkého uzdravení i krásná přáníčka k Vánocům. Je mi líto, že jsem tu tak dlouho nebyla a hlavně, že jsem nenavštívila Vaše stránky, takže teď to budu pomalu napravovat.  Jak jsem již psala, byla jsem nemocná a bylo to horší, než to zpočátku vypadalo. Švagrová moje stonání ohodnotila slovy:"Holka, ty jsi letos pořád na hrnci".  Chudák muž nakupoval, staral se, ještě, že jsem to cukroví stihla dřív, že nemusel péct a nakonec to ode mě chytil taky, takže já se z toho pomalu dostávám a on leží. Před Vánoci jsem se chystala, že sem dám koledy s obrázky paní Kvěchové,  ale už jsem se k tomu nedostala, ale koledy si můžeme zazpívat i  teď. Pohledy jsou z roku 1949 a dostala je moje babička od svých dětí, jako přání k Vánocům.

Každý rok si děláme se švagrovou Alenkou odpočinková ochutnávková odpoledne. Jedno odpoledne se sejdeme u nás a pak zase u ní. V klidu ochutnáváme cukroví a povídáme sï o všem možném.  Jenže letos jsem musela tyhle hezké chvilky odříct, protože se u mě uhnízdil nějaký chřipkový vir a tak bych nechtěla Alenku nakazit. Takže ochutnávat bude jen můj muž, (a ten moc rád) a jestli vás  můžu pozvat, přidejte se k němu.

V loňském roce jsem se snažila navodit vánoční atmosferu obrázkem a verši klasika. Dnes bych to chtěla zopakovat, vždyť řečeno s panem Suchým "trocha poezie nikoho nezabije," obzvlášt taková krásná vánoční. . .          Vánoční píseň    Jaroslav Seifert    Rolničky slyším, slyším hlasy,    myslím si: Kdo to přijel asi    Dlouho už neviděl jsem sáně,    a proto toužím dychtivě    podívat se zas jednou na ně,    pohladit koně po hřívě.    Však venku nikdo. Jenom vrána    do pola sněhem zasypána.    A slyším hudbu, nechám všeho    a jdu přivítat neznámého.    Kdo je to? Slyším někdo troubí,    housle se ozvou k tomu vráz    i basa, která zpívá zhloubi.    Nic, jenom tma a ticho v domě    opírají se silou o mě.    A v koši u psacího stolu    hryže si myška. My dva spolu    známe se dávno. Tiše vklouzla    tak jednou ke mně. Od těch dob    je pokoj stále plný kouzla.    Jen prosím, neplaš, nerozzlob    tu přítelkyni malých dětí,   umí tak krásně vyprávěti.                         

V květnu jsem zde ukazovala obrázky dřevěných zvonic a  kostelíků. Nejvíc vás zaujal celodřevěný roubený kostel sv. Jiří v Loučné Hoře a chtěli jste vidět, jak to vypadá uvnitř. Dnes tohle mohu splnit, protože jsem navštívila poslední adventní koncert v tomto kostele.  Chrámový sbor, v doprovodu komorního orchestru, uvedl asi nejvánočnější ze všech vánočních skladeb a to Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Přicházíme k osvětlenému kostelíku. . . . . . . u vchodu stojí osvětlený vánoční stromek. . . - - -pořadatelé pamatovali na všechno. Hned o kus dál stál stánek s nápoji pro zahřátí, protože zima byla neskutečná, pořadatelé dokonce půjčovali i deky. To jsme my, každoroční účastníci nepotřebovali, byli jsme vybaveni dekami vlastními, ale svařáčkem jsem nepohrdli. . .  . . .  a už vstupujeme do kostelíka, vyzdobeného chvojím, mimochodem každý rok jinak. . . . . . v rohu stojí vánoční stromek ozdobený cukrovím a na adventním věnci dole, hoří už i poslední svíčka. . . . . . tady je kůr,

Ráda navštěvuju obchůdek na náměstí, kde prodávají všechno možné, upomínkové předměty, všelijaké blbinky (to říká můj muž), noviny, časopisy s předlohami na háčování, pletení atd. a  objevila jsem tam i malý sešitek, kde byly betlémky na vystřihování a skládání. To mi připomnělo dětství, kdy jsme pod stromečkem měli takový papírový skládací  betlémek. Měl vyřezané okénko a zespodu byl nalepený průhledný červený celofán. Ani nevím, kam zmizel. Takže jako vzpomínku jsem si sešitek koupila a místo pečení cukroví jsem si vystřihovala a lepila a musím říct, že mi bylo docela pěkně.  Jen na fotkách není moc vidět ty vystupující postavičky a stromy.

Myslela jsem, že zvonečky, které jsem minule ukazovala, jsou poslední, které jsem letos pletla, ale zmýlila jsem se. Musela jsem jich ještě několik udělat. Volila jsem takovou střední velikost, aby to nebyla tak moc velká piplačka a taky, aby nebyla velká spotřeba ruliček. Takže za všechny udělané a už i rozdané alespoň jeden . . . u švagrové jsem objevila mísu z drátků ve tvaru hvězdy, tak jsem si ji honem musela udělat taky, jenže jak jinak než z papíru, ale pletla se docela špatně.A ještě jedna potíž se při její výrobě vyskytla, došla mi totiž zlatá prášková barva, kterou jsem koupila před léty, ale ta se už prý nevyrábí, tak mi paní prodavačka doporučila jinou, která není ani tak krásně zlatá, ale navíc tak strašně smrděla, že jsem myslela, že vyhodím barvu i s hvězdou. . . a tím už opravdu letos končím, musím taky péct ještě nějaké cukroví.

Na počítači se opět pilně pracuje, takže já se musím velmi uskrovnit, mrknout jen občas k některé z vás. Ale doufám, že se vše vyřeší a že budu mít počítač jen sama pro sebe. Ježíšek přinese manželovi notebook, ale neprozradit, bude to překvapení. Když jsem utírala a oprašovala všechny, muž říká lapače prachu, ale pro mě to jsou milé dárky, plné vzpomínek, rozhodla jsem se vám zase nějaké ukázat. Ve škole jsme si s některými kolegyněmi dávaly na Vánoce drobnosti,  hezkou svíčku, andílka nebo i zvoneček.  A tak jsem tu dnes uspořádala zvonečkovou přehlídku. . . . takže nejdřív zvonečky darované kamarádkami, zvonečky z různého materiálu  . . . tenhle zvoneček jsem si koupila jak vidíte v Luhačovicích. . . . . . tyhle mi koupil manžel, při našich výletech, letos přibyl zvoneček z hradu Pecka. . . . . . tenhle zvoneček mám od svého vnoučka, samozřejmě, když byl ještě malý. . . . . . tyhle dva zvonečky jsem si vyrobila sama. . . . . . a jako poslední vám představím zvoneček ze všech nejvzác