Iva221

Tohle strašidýlko u nás bydlí už pěkně dlouho. Dostala jsem ho od dcery a moc se mi líbilo. Ovšem, můj tehdy malý vnouček, si ho přímo zamiloval. Jak mohl, už ho hladil a choval. Dcera usoudila, že je potřeba strašidýlko umístit někdě výš, že by takhle, v Kubíčkově péči mohlo přijít k úhoně. Tak jsem strašidýlko dala do vyšší poličky. Ovšem podcenily jsme našeho broučka. Sedíme v kuchyni, (nevím proč, ale nejlíp se nám tam povídá) a najednou rána a brek. Kubík si přitáhl židli a chtěl strašidýlko pochovat, jak potom hlásil, ale až nahoru nedosáhl a už to bylo. Strašidýlko na kusy. Tehdy jsem musela moc bránit, aby mu maminka nějakou nelupla, hlavně za lezení na židli. Vnouček nespadnul, strašidýlko jsme poslepovaly, daly zase dolů a když začal chodit Kuba do "Lidušky" na keramiku, tak mi udělal nové. Jenom škoda, že ho na radu paní učitelky oglazoval, přírodní by bylo asi hezčí. Tak to je příhoda našeho domácího strašidýlka.

Pro všechna děvčata, která měla starost o Ofinku sděluju, že když jsem před polednem přišla krmit, už všechny kočičky čekaly a to i Ofinka. Šla jsem schválně později, až nebude takový mráz, ale zřejmě čekaly už od devíti hodin, kdy obvykle chodívám. Chyběl Blesk, ale ten si myslím, že se dostal do přízně sousedů asi o 3 domy blíž, protože se tam ke mě přidává a potom mě zase až tam vyprovází a ani se tak nedere o jídlo. Přišel se podívat od dalších sousedů rezavý kocourek, ale jen tak omrknout, jestli tyhle chudinky nedostávají něco lepšího než on doma. Důkaz, že Ofinka je v pořádku, jen nějaká ušmudlaná A když jsem už měla foťáček s sebou, vyfotila jsem, co se mi líbilo v té zmrzlé přírodě . . . a ještě něco z pozdní procházky

Dopoledne jsme se zase vydali krmit na zahradu kočičky souseda, které se u něho až tak moc dobře nemají, jak už jsem jednou psala. Vzala jsem si foťáček, že se třeba něco zajímavé k focení objeví. Ale všude bylo ticho a bílo, zahrada spí ale jak bouchla vrátka už nás vítal Blesk, jméno má podle své čilosti a rychlosti Černobílá se nemohla protáhnout pod zasněženým plotem, museli jsme ji pomoci a tady už přiběhly všechny, vlastně ne, chybí Ofinka Blesk se ptá - už nic lepšího nebude Čenobílá je spokojená, jen se olizuje vypadá to, že i Sněžence chutnalo a teď se myje. . . . .. . . a i Stříbrňáček vzal ranní hygienu důkladně. . . . také Čertík uznal, že by to trochu přilíznout chtělo. . .

Dnes jsme se hned po obědě vydali na procházku. Několik dní jsme vynechávali, nebyla jsem nějak ve "své kůži", ale už je to lepší. Byla sice mlha, ale sluníčko se snažilo, tak to vypadalo docela dobře. Záclony z rampouchů pěšinka mezi břízkami u rybníka pohled nahoru - - jsme na letním bytě. . . pohled přes zamrzlý rybník . . . . . díra v ledu, aby rybičky mohly dýchat. Původně jsem chtěla jít blíž, vyfotit vodu, ale pak mě nějak opustila odvaha, co kdyby . . . . . cesta podle rybníka a pohled na vesnici v dálce. . . nikde ani živáčka, jen tenhle kosáček schoulený pod keříkem. . .

Zase nás honila mlsná, tentokrát slaná, tak jsem po delší době udělala rosol. Máme ho docela rádi. Někdy ho dělám se šunkovými závitky, naplněnými rozšlehaným tvarohem se smetanou a křenem. Dnes je se salátem. Rosol Do 1/4 l vody namočíme na 15 min. 2,5 dkg mleté želatiny. Do hrnku dáme vařit další 1/4 vody, přidáme 5 zrnek pepře, 2 nová koření, bobkový list a chvilku povaříme. Ještě horké přecedíme do misky s namočenou želatinou, dobře promícháme a ochutíme - sůl, ocet., cukr. Do formy na srnčí hřbet nalijeme trochu želatiny a necháme v ledničce ztuhnout. Potom poklademe nakrájeným vajíčkem, okurkou, rajčetem a znovu trochu zalijeme. Po ztuhnutí vyložíme formu šunkou nebo salámem, na který dáme podle chuti pochoutkový nebo jiný salát cca 30 dkg a zabalíme šunkou nebo salámem a opět, tentokrát celé zalijeme želatinou a necháme v ledničce ztuhnout.

Dnes něco malinko z ručních prací, pro které jsem si hlavně tyhle stránky založila. V poslední době ale mě víc baví chodit venku a fotit, takže převládají fotografie. Tak alespoň jeden mrňavý vyšívaný obrázek ještě před zarámováním, se sklem se mi to špatně fotí.

Ještě několik dalších obrázků z našeho města . . . bývalý Okresní úřad, nyní internát středních škol. . . . . . . . budova Sokolovny, kde se pořádají plesy. . . . . . opravená Základní škola V. K. Klicpery - "moje škola", do této školy jsem chodila jako dítě a taky z ní po letech odešla do důchodu. . . . - - - Základní škola Karla IV., také opravená v loňském roce . . . . . . . . opravený panelový dům, postavený v 70. letech. . . . . . a na konec nová zástavba - bytové jednotky a dům s pečovatelskou službou . . . a ještě opuštěné lavičky čekající v parku na jaro . . . . . . a touhle cestou přijíždíme domů . . .

Chtěla jsem nafotit nějaké záběry z mého rodného města, ale počasí mi nepřeje, je pořád šedivo a ať se snažím já i Goliáš, lepší fotky zatím nejsou. Mému pobláznění s fotografováním se nejdříve dcera smála, ale taky ji to nějak začalo bavit. Takže některé obrázky jsou i její. Taky všechny fotky nejsou z jednoho dne, některé jsem pořídila ještě když bylo málo sněhu a vyjimečně chvilku hezky. Teď už máme sněhu až až. Dnes opět celý den sněžilo, jako když roztrhne peřinu. Zrovna tyhle záběry našeho náměstí, které je téměř pravidelné s rozměry 100 x100m, jsou foceny z okna radnice dcerou. Vánoční výzdoba stále ještě svítí a teď v tom sněhu to vypadá líp, než když jsem to já fotila po dešti. Radnice - sídlo Městského úřadu . . u vchodu na radnici je na každé straně ve výklenku socha - Karla IV. a Jiřího z Poděbrad . . . naproti radnici stojí secesní budova České spořitelny a městského muzea . . . v blízkosti náměstí je děkanský chrám sv. Vavřince z roku 1305 . . . . . . . dominanta našeho m