Iva221

Ráno jsem mrkla na teploměr, no -7°, to je docela slušné na čtvrté patro, při zemi to bude určitě horší. Sluníčko mrkalo ospale z postýlky, ale vylézat se mu do mrazu a mlhy moc nechtělo. Poněvadž je švagrová v Praze, máme krmící službu u kočiček, o kterých jsem už psala. Zahrada byla pustá a sluníčko vytrvale líně mžouralo. . . . sněhu není moc, ale pnoucí růžičku ohnul až k zemi. . . . . . mahon je taky pěkně zachumelený. . . . . . a sv. Jan Nepomucký u sousedů v zahradě má taky bílou čepičku. . . . . . než jsme to všechno obstarali, sluníčko se začalo snažit. . . . . . ale naši strávníčci nám tentokrát dali košem,  asi byli ještě napucnutí od včerejšího večera, přišel jen Čertík. . . . .  a Černobílá. Ofinka, Sněženka a Stříbrňáček byli asi někde zakutaní v teple.  Černobílou zebou nožičky, dala jsem jim tam krabici vystlanou dekou, tak uvidím, jestli si tam vlezou, ale snad mají doma nějaký teplejší pelíšek. . . . . . kos všechno pozoroval, ale raději za plotem, kdoví, co by ty koč

Jak jsem už několikrát psala i dokázala,  pletení z papíru mě  "chytlo". Některé pokusy jsou horší, jiné lepší. Kočárek k těm lepším nepatří a rozhodovala jsem se, jestli ho sem mám vůbec dát, ale co, až budu plést další, tak už bude třeba lepší.

Emailem mi přišla tohle video a mě se moc líbí, takže i když sem hudbu moc nedává, tohle mě docela dostalo. Třeba to potěší i některou z vás.

Opravdu mi udělal radost a potěšil mě, kdo? Ibišek. Na podestě  mám dva velké Ibišky, červený a růžový. Červený se snažil a celé léto měl spoustu krásných květů. Růžový se k nějakému kvetení neměl, tak už jsem si říkala, že se s ním rozloučím a půjde. Za celoroční opatrování se mi  neodvděčil žádným kvítkem, tak co. Snad mi přečetl myšlenky a teď, v tomhle nevlídném, studeném a ošklivém počasí se rozhodl, že to napraví a udělá mi radost. Zatím vykvetl jen jeden květ, ale poupátka tam ještě jsou, takže snad vykvetou taky .

Ráda čtu vaše příběhy s vnoučátky a moc se mi líbí. Moji vnoučkové už jsou pořádní chlapi, sice si  popovídat přijdou, ale nějaké příhody, které by stály za napsání s nimi už nezažívám. Proto ráda vzpomínám, když byli malí. Našemu Tomečkovi byly tři roky, když mě kolegyně lákala, ať s nim jedu do Itálie, kde byli loni. Jede se autobusem přes noc, ubytování sice žádný velký komfort, jen postele a skříně, ale koupelna a WC u pokoje, čisto a hlavně je to penzion, který si pronajali v Itálii Češi, takže vaří výhradně česká jídla a cena více než dobrá. Jídlo zabralo hlavně u mého mlsného muže, který co se jídla týče nemá rád žádné experimenty a sází na jistotu. Naši mladí by rádi jeli taky, ale měli obavu, jak budou děti snášet cestu. To moje energická kolegyně odbyla mávnutím ruky a odpovědí, že děti to snášejí líp než dospělí, protože v pohodě spí na sklopených sedadlech. Tak jsme se nakonec přihlásili a jedno pozdní odpoledne vyjeli. Manžel se zetěm si libovali, že jim bylo přiděleno prv

Už druhým rokem zabírá čtvrtinu náměstí dřevosochání. Letos se sjelo víc mládenců s pilami než loni a také už bylo k vidění i víc hotových výrobků, některé více či méně povedených, ale klobouk dolů i před nimi. Žádné kreslení na špalek, hned do toho jdou pilou. Vydržela jsem tam stát a pozorovat je při práci dost dlouho. K prohlédnutí byl i katalog, podle kterého si mohli případní zákazníci vybrat a objednat. . . . Krakonoš byl k vidění hned v několika provedeních, silnější . . . . . . i štíhlý. . . . . . sově ještě upravit peříčka, aby ji to slušelo ještě víc, kočička na úpravu ještě čekala.. . . . . sova už hodně propracovaná. . . . . . něktré sochy byly barevné. . . . . . rodinka tučňáků i s miminkem. . . . . . a Svatá rodina. . . Ještě musím napsat, že když jsme si prohlíželi s mužem vystavené výtvory, tak jsem špitla, že se mi ty přírodní líbí víc, než obarvené. Když jsme postávali před betlémem, sdělovala za námi paní svému partnerovi, že kdyby byl ten betlem barevný, že by byl d

Předminulou sobotu byly u nás již tradiční Martinské trhy. Měla jsem nafocené obrázky,  ale jak jsem už psala počítač si postavil hlavu a nechtěl ani fotky ba ani zapnout. Ale když už jsem obrázky nafotila, tak je sem dám i se zpožděním více jak týden. Na náměstí postavili podium a na něm vyhrávala hudba. . . . . . umělecký kovář předváděl své umění, samozřejmě jsem neodolala a koupila sobě i mužovi maličkou podkovičku pro štěstí, do peněženky . . .  paní drátkovala ozdoby. . . . . . krámků s keramikou byla spousta, tak za všechny tuhle dírkatou. . . . . . nechyběla ani ježibaba a malej, ale šikovnej s adventními věnečky a ozdobami. . . stánků s perníkovými chaloupkami. srdíčky a vším možným, byla taky spousta. . .  . . . pletené ošatky a košíky s pedigu byly taky hojně zastoupeny. . . . . . stejně jako proutěné koše a truhly, hned vedle ovčí kožešinky, koberečky, polštáře a bačkůrky. . . . . . skleněné ozdoby a svícínky ručně malované. . . . . . . . vyřezávané ozdoby, zvonečky, betlém

Než sem dám poslední obrázky hrníčků, musím napsat, proč jsem tu tak dlouho nebyla.  Je to tak, jak to Tomek napsal do komentáře. Počítač odmítl poslušnost a to totálně. Nejdříve byl v jedné opravně, že to bude jen elektrika, ale pak zjistili, že to je něco jiného, tak náš neposlucha putoval jinam. Tam sice zjistili, co mu je, ale součástku neměli, tak ji museli objednat a týden byl hned pryč jako nic. Ale hlavně, že už zase funguje. Dnes sem dávám poslední hrníčky, je to vlastně celý servis, který dostali moji rodiče jako svatební dar. Od koho nevím, ale zřejmě od někoho, koho si maminka moc vážila. protože i servis opatrovala jako oko v hlavě.Vůbec se nepamatuju, že bychom z něj někdy něco pili. Byl uložen ve skleníku a musím napsat, že to je tak i nadále. Vůbec ho nepoužívám, jen ho občas opatrně umyju a zase vystavím do poličky a těší mě, že ho návštěvy docela obdivují. Tak snad se bude líbit i vám.

Ve třetím pokračování seriálu o hrníčkách, přišly na řadu hrníčky, které jsou docela obyčejné, ale u nás nejvíce používané a proto si myslím, že sem taky patří. Tyhle hrníčky jsou naše snídací, určitě neuhodnete, který je můj. . . . . . do těchto hrníčků nebo spíše sklenic si dáváme se švagrovou, když přijde na návštěvu v zimě celá  zmrzlá, grog nebo svařáček. . . . . . Henrietta - hrníček na černou kávu, využívaný denně, jednou dopoledne a jednou odpoledne . . . konvička a hrníček na bylinky, nasbírané na chaloupce. . . . . . tenhle hrníček je už památeční, "uvítací", dostala jsem ho na uvítanou, když jsem nastoupila  do školy od kolegyně Olinky na kafíčko . . . . . . a tenhle je "rozlučkový", když jsem po letech odcházela, dala mi ho na památku Romanka. . .

Pokračování s dalšími hrníčky. Tyhle jsou po moji horské babičce.  Byly vystavené v zasklené vitrínce na chaloupce,  která byla zabudováná ve zdi, tak podobně, jako bývají trezory. Z těchto hrníčků, až na poslední, pokud se pamatuju, nikdo nepil, ale dřív tomu bylo asi jinak, protože stopy opotřebení nesou. Z posledního hrníčku pila babička odpolední černou kávu, která se tehdy velmi těžko sháněla. Pamatuju, že někdy si kávu i doma pražila a to byla vůně.  Takže babička si kávu z tohoto hrníčku vychutnávala  jako vzácnost.