Iva221

Je to tak, přivolávám jaro jak se dá, ale pořád nic, jen celodenní chumelenice. Já vím, je únor, tak ještě není na jaro čas, ale já už bych byla moc ráda. Stačilo by mi, kdyby alespoň trochu svítilo sluníčko, ale zatím nic, tak budu trpělivě čekat. Zatím jsem si namalovala jarní ubrus s tuĺipány do kuchyně na stůl, aby mi bylo při vaření veseleji a to čekání na jaro rychleji utíkalo. Použila jsem barvy na textil, zatím se vždy osvědčily a přestály i vyprání, takže doufám, že to bude tak i tentokrát.

Když jsem tady "servírovala" jablkové řezy, líbil se Miladce tácek, na kterém byly. Tak jsem se rozhodla, že předvedu torzo servisu, ze kterého tácek pochází. Původně byl zřejmě jídelní servis pro 12 osob, ale hluboké talíře přišly k velké úhoně, neboť jich zbylo jen 5, tácky, které se asi využívaly hodně, jen 2. Musím napsat, že maminka dostala už tohle "torzo" od své tetičky, ještě jako svobodná, takže si myslím, že už mu bude přes sto let. Že bychom ho někdy používali se vůbec nepamatuju, byl nahoře v pokoji ve skleníku. Když pak maminka odešla, rozdělily jsme se s dcerou tak, že ona si nechala skleník a já nádobí. Taky ho nepoužívám, jen občas nějaký ten talířek nebo tácek. Na Vánoce prostírám na servisu, který jsme dostali jako svatební dar od mé tetičky. Je smetanový, se zelenou proužkou a v ní zlaté čárky, ten mi připadá na Vánoce to pravé a při dalších slavnostních příležitostech dávám cibulák. Tohle to je pro mě památka na maminku a nějakou mě zcela neznámo

V sobotu jsme se vydali zkontrolovat luka, od Nového roku jsme tam nebyli. Ono se totiž ani nedalo, protože byla zatopená a cesta, kterou tam teď musíme chodit, by chtěla pěkně vysoké holinky a taky nějakou hůl, na opření, proti uklouznutí. Z okna nám připadalo, že už to vypadá docela dobře. Ale to bylo jen zdání. Cesta byla stále rozblácená, tak jsme se vydali po trávě, ale i tam bylo dost mokro. Ale řekli jsme si, že když už jsme se vydali, tak dojdeme až na most k Cidlině. . . . luka ještě nesla stopy zaplavení. . . . . . tenhle mračoun nás pronásledoval celou cestu, chvílemi to vypadalo, že začne chumelit. . . . . . tradiční obrázek Cidliny, když bylo pěkně zataženo. . . . . . za chvilku přece jen vykouklo na chviličku sluníčko a hned obrázek vypadá úplně jinak. . . . . . a ještě přes luka, sluníčkem ozářený, kostel sv. Jakuba na Metličanech. . .

Včera ráno, jsme opět měli bílo. . . Když jsme byli v listopadu v Hradci Králové v OBI, vybrala jsem si tam brambořík. Manžel sice tvrdil, že nevydrží ani do Vánoc, ale kupodivu se mu zatím daří a jeho květy mi dělají radost i teď. Na podestě kvete sousedce krásně vánoční kaktus, někdo říká velikonoční, tak nevím, co je správné, já bych řekla, že to bude něco mezi. Na Vánoce nekvetl a na Velikonoce už asi taky nebude, ale teď je krásný. Dcera mi přinesla petrklíče, abych prý měla doma už jaro, tak jsem k nim přidala i panenky v krojích, aby to bylo veselejší. . . . . . a najednou se mi tam zjevila hlavička naší zvědavé Bonečky, co kdyby o něco náhodou přišla, . . . . . . dneska opět přiletěl na oběd dlask . . . . . . a náhodou se mi ho podařilo vyfotit, když odlétal. . .

Nemůžu jen chystat a podstrojovat papáníčko ptáčkům, musím taky něco upéct pro manžela, který má sladké moc rád. Už mě ale nabavilo pořád dělat štrúdl, tak jsem vytáhla receptový sešit a vyšly z toho jablkové řezy, které jsem už hodně dlouho nepekla. Je to v podstatě taková obyčejná placka, ale přidám i recept, kdyby náhodou. . Jablkové řezy 60 dkg hladké mouky 20 dkg cukru pudru 20 dkg tuku sklenička mléka vanilkový cukr 1/2 prášku do pečiva citronová kůra 1 vejce Zpracujeme těsto a rozdělíme na dva díly a z každého kousek ubereme (nemusíme) na vykrajované kytičky. Vyválíme placku, dáme na plech, poklademe nastrouhanými jablky podle chuti, posypeme trochu cukrem, (můžeme přidat skořici, rozinky, oříšky, ale u nás ne, muž to nemá rád) a přiklopíme druhou plackou a navrch poklademe vykrájené kytičky, které trochu zespodu potřeme vodou, aby na placce lépe držely.

Musím se opět pochlubit našimi malými strávníčky. Když zmizel sníh, myslela jsem, že přestanou lítat, ale pár se jich přece jen objevilo. Fotky jsou bohužel takové jaké jsou, přes dvojsklo, ve kterém se navíc odráží záclona. přiletěl i kos, ale dlouho se nezdržel, přece jen to je pro něj asi vysoko. . . . . . pár opozdilců přiletělo, když už bylo sklizeno. . . . . . včera do rána znovu napadl sníh a hned po ránu se objevili první návštěvníčci. . . . . . a za chvíli přilétali další . . . . . . tenhle ptáček, nevím, myslím, jestli to není dlask všechny odehnal a krmil se sám. Byl velmi ostražitý, takže jsem ho vyfotila přes záclonu, takže nic moc. . . . . . ale jak odletěl všichni strávníčci se vrátili s že jich bylo, tohle je jen z jedné strany krmítka, kde se dá jakž takž trochu fotit, na druhé straně se ve skle odráží záclona, , . . . . . a nebylo to jen klidné zobání, byly taky strkanice a trochu i rvačka, bohužel to neumím líp nafotit, jen takhle rozmazaně. . . . . . a tohle je Šmud

Další naší zastávkou bylo centrum Chodska - Domažlice. Trhová osada tady chránila zemské stezky už v 10 stol, a v letech 1262-65 tu vybudoval Přemysl Otakar II. královské město společně s Chodským hradem. . . . částečně dochované hradby s Dolní branou. . . . . . pohled Dolní bránou na náměstí, kde se zrovna konala nějaká akce a uprostřed byl velký stan, který překážel ve výhledu.. . . . .pohled přes náměstí na kostel Nanebevzetí Panny Marie. . . . . . dominantou náměstí je 56 m vysoká a o 70 cm vychýlená věž, původně hláska, dnes součást kostela a upravená jako vyhlídkové místo. . . . . . opravené měšťanské domy ze 14 až 16 století, které jsou součástí městské památkové rezervace, já bych tedy z náměstí udělala pěší zónu, je krásně upravené a auta to ruší a znečišťují. . . . . . radnice Domažlice. . . . . . chodský hrad, z původního hradu se zachovala jen válcová věž . . . v roce 1316 se sem uchýlil do bezpečí Jan Lucemburský . . . . . budova Gymnasia, založená r.1871, se kterou jsou s