Iva221

Teď jsem tu chvilku opět nebyla, ale ne proto, že bychom byli na chaloupce, jak jsem chtěli, ale protože ležím v posteli a mám chřipku a docela mě zmohla, bolí mě "celej člověk", mám teploty a na nic chuť a o nic zájem, jen spím. Teď manžel odešel nakoupit, tak jsem chvilku vylezla, (jinak by bylo zle, že neležím) abych vás aspoň pozdravila a dala sem panenky, které jsem začala někdy začátkem sprna a dokončila, než mě ta chřipajzna zmohla.

Dokončila jsem dečku, kterou jsem našla rozpracovanou na chaloupce. Když jsem dodělala tuhle oválnou dečku, nakreslila jsem si ještě obdélníkovou, jen s vyšitými protějšími rohy stejným vzorem jako je oválná. Na jaře jsem si ji vzala na hory, nechala tam a pak už jsem si na ni ani nevzpomněla. Teď jsem ji tam našla a dovyšila. Tohle je ta oválná a tohle je ta zapomenutá

Jak jsem již psala, udělali jsme si výlet a to na Přední Žalý. Je to vrch v nadmořské výšce 1019 m, mezi Beneckem a Vrchlabím. Na vrcholu byla postavena v r. 1836 dřevěná rozhledna, kterou v roce 1892 nahradila rozhledna kamenná, vysoká 18 m. Z ní by měl být krásný výhled na Krkonoše - na Sněžku, Černou horu, Zlaté návrší s mohylou Hanče a Vrbaty a dále na Ještěd, Trosky a Bezděz. My jsme to štěstí neměli, protože viditelnost byla docela špatná. Jeli jsme do Herlíkovic a odtud lanovkou.Cesta lanovkou trvá asi 17 min. a musím přiznat, že se mi to moc nelíbilo. Jednu chvilku jsem dokonce zauvažovala, že dolů půjdu pěšky, ale hned jsem tenhle nápad zavrhla, protože tu hroznou cestu z kopce, by asi moje kolena nevydržela. Zpáteční cesta mi připadala mnohem lepší a už se mi i líbila. Pokud se týká okolí rozhledny, byla jsem dost zklamaná. Začali tam stavět restauraci, která se mi tam osobně, vedle té rozhledny moc nelíbí. Já bych si tam spíš dokázala představit několik menších stánků ve sty

Kamarádka na horách chtěla nějaké háčkované košíčky a protože na chaloupce žádné návody nemám, nevím, jestli vůbec nějaké doma, tak jsem se pokusila ji splnit přání ,že jsem obháčkovala menší kelímek, abych trefila nějakou velikost, no a takhle to dopadlo.

Díky za pozdravy a přání - vnouček vyřídil a taky hezký pozdrav všem. Konečně jsme se vrátili z chaloupky, vlastně nás vyhnalo deštivé počasí, protože jinak bychom tam ještě zůstali. Poněvadž jsme ji letos zanedbávali a málo tam jezdili, nahromadilo se tolik práce, která je potřeba udělat. Když jsme tam přijeli bylo vše zarostlé, pro trávu nebyla vidět ani zahrádka. Takže nejdřív jsme museli tohle všechno dát trošku do pořádku. Taky nám vichřice, která byla v červenci a jak nám říkali domorodci, že takovou bouřku a hukot nepamatují, vyvrátila jabloň. To mi bylo líto hned z několika důvodů. Sázel ji můj tatínek, tak byla pro mě taková památná, měla moc dobrá jablíčka a potom to podle našich chlapců, když byli menší, nebyla jabloň, ale letadlo. Měla kratší kmen, tak se na ni dobře vylezlo a pak dvě silnější větve, na kterých kluci seděli a už pilotovali. Takže jsme často slyšeli, že se máme připoutat a že právě letíme nad Prahou, později nad mořem a čím toho znali víc ze zeměpisu, byly c