Iva221

Ano, dnes je to tři roky, co se narodil můj blog. Jeho zrození bylo hodně těžké, protože jsem na počítači neuměla téměř nic. Nejdřív jsem se přihlásila do Ženského klubu a tady se stala mou velkou rádkyní Jitka. Trpělivě odpovídala na mé dotazy a vysvětlovala a vysvětlovala. Jenže já jsem začala toužit po svých vlastních stránkách, ale jak na to jsem nevěděla. Otravovat znovu Jitku, tak to už jsem neměla odvahu, měla toho dost, svůj blog a ještě i stránky ŽK. Ale objevila se další dobrá dušička, Peťulka, která mi pomohla stránky vytvořit a pak zodpověděla další spoustu dotazů k jeho vedení. Něco jsem se už naučila, ale to neznamená, že když si nevím rady a začnu zmatkovat, že nevolám o pomoc. Za ty tři roky, jsem poznala vás, co ke mě chodíte na návštěvu a píšete milá slovíčka v komentářích a taky si troufám říct, že i kamarádky, se kterými si dopisujeme a dělíme se o radosti i starosti, co nám život přináší. Musím jmenovat Boženku, se kterou jsme se spřátelily ještě v ŽK a pilně si do

Moje bývalá kolegyně ze školy změnila zaměstnání a nastoupila do Domova sociální péče. A protože je velmi činorodá, rozhodla se, že zavede v domově kroniku. Na úvodní stranu a strany označují roky vytiskla nadpisy a protože se ji to zdálo strohé, požádala mě, abych to trošku oživila a taky prý abych se nenudila. Moc se mi do toho nechtělo, protože jsem neměla žádný nápad. Vlastně na úvodní stránku ano, myslela jsem, že tam namaluju některou z nových vilek domova, ale hned na druhé straně byly fotografie, takže jsem byla zase na začáku, bez nápadu. Pak jsem to vyřešila jen takovým jednoduchým ornamentem . . . na loňský rok jsem namalovala kousek rozkvetlé louky i s motýlky. . . . . . . . . na letošní rok vyšly taky kytičky, jen trochu jiné, tady v rozpracování i s "tvůrčím" nepořádkem okolo. . . . . . ještě nadpis a je hotovo . . .

Vydali jsme se na procházku cestou, kterou obvykle nechodíme, ale "naši" cestou byl stín a tady krásně svítilo sluníčko. Na jedné zahradě jsme objevili stádečko oveček. Jak nás uviděly, hned přiběhly k plotu a loudily něco na zub. Zřejmě je tam lidi chodí krmit, protože pěšina u plotu byla pěkně uťapaná, jak od lidí, tak z druhé strany od oveček. Nic jsme s sebou neměli, tak jsme se ani nazastavili, ale další den už jsme se patřičně vybavili a šli je navštívit. . . . ovečky se hned přihnaly k plotu . . . . . . a nastala strkanice. . . . . . beran ve snaze urvat co nejvíc, se začal drápat na plot. . . . . . ve stádečku byla taky spousta mrňousků a to jak bílých, tak černých i nazrzlých. . . . . . tohle není žádná pěkná fotka, jen mě udivilo a čeho jsem si nikdy nevšimla, jak má ta ovce modré oči. . .

Tchýně vaří v kuchyni guláš. Malý domácí kocourek se ji přitulí k noze a mňoukáním si vyprošuje kousek masa. Tchýně ho odtlačí nohou. Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa. "Vypadni" zařve na něj tchýně a odkopne ho do kouta. Vzápětí přichází zeť z práce, posadí se ke stolu a tchýně říká:"Uvařila jsem výborný guláš, jen pro tebe," a nabere mu plný talíř. Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek prosí o kousek masa. Zeť mu kousek masa hodí se slovy: "Dej si, mazlíku." Kocourek maso zhltne a vzápětí leží natažený na zemi a nedýchá. Zeť se rozlítí a zařve na tchýni: "Tak otrávit jste mě chtěla, vy bestie," udeří ji a tchýně letí do kouta. Kocourek pootevře očko a mňoukne: "A máš to, babo lakomá!" Víš, co znamená nápis K + M + B napsaný křídou nade dveřmi? To je upomínka pro důchodce před odchodem z domu. Klíče + Mobil +Brýle Staršího, na kole jedoucího pána, zastaví v noci policejní hlídka: "Kam jedete tak pozdě v

Nedávno jsem na své stránky dala recept na maminčiny vdolky a dnes přidávám z jejích receptů ještě jeden na něco, co maminka pekla a co nám chutnalo. Takže dnes to jsou Škvarkové placky 50 dkg hladké mouky 1 vejce 1 kostka droždí 5 kostek cukru mléko dle potřeby 30 dkg sekaných škvarků 2 lžíce oleje sůl Vypracujeme jako běžné kynuté těsto. po vykynutí vyválíme plát, vykrájíme kolečka, dáme na plech a necháme opět chvíli kynout. Potřeme vajíčkem /ale nemusíme/ a dáme péci. (Já mám raději víc upečené)

Tak jsem se vydala vyfotit zasněžená luka, no, jak vidíte sněhu tam až tak moc nebylo, zato lidí, jak říkavala babička, "jak na pražském mostě". Mysleli jsme si, že se tu koná nějaký sraz pejskařů. Některé jsem vyfotila, pochopitelně z dálky, aby mi ještě někdo, v lepším případě, nevynadal. . . . . . pěšinka v té trošce sněhu byla pěkně prošlapaná. . . . . . tady to někdo zkoušel na zasněženém ledě i autem. . . . . . Cidlina mrazu zatím částečně odolává. . . . . . pilíř mostu brání proudu, takže tady je led i uprostřed. . . . . . ani tady není sněhová plocha neporušená. . . . . . ještě zamrzlá a zachumelená zavodňovačka. . . . . . a pohled na sluníčko a hurá domů, do tepla, na čajík s nějakým chladítkem, protože dnes byla na lukách pěkně štiplavá zima. . .

Včerejší den jsem se rozhodla věnovat nejen úklidu, ale i praní. Vyprala jsem jednu dávku a při druhé se sice voda do pračky napustila, ale dál bylo zlověstné ticho. Posunula jsem kolečko o kousek dál a pračka pokračovala v praní, ale ve studené vodě. Tak jsem hlásila manželovi, že asi dosloužilo ohřívací tělísko, že před chvíli šlapala pračka jak hodinky, že to nemůže být nic jiného, dělala jsem chytrou. Muž se chvíli zamyslel a pak pravil: "Jen jestli to nebyla její labutí píseň, už je to stařenka." "Prosím tě, jaká labutí píseň, jaká stařenka, tak dlouho ji zase nemáme" oponovala jsem. Muž už nic neříkal a šel volat do opravny. A byli jsme mile překvapeni, když se na naše ohlášení závady ozvalo: "Tak nikam neodcházejte, do hodiny jsme u vás". Ani hodinu to netrvalo a opravář přijel. Dověděla jsem se, že jsem tentokrát měla pravdu, opravdu to bylo topné tělísko. Opravář byl milý a řečný a po chvíli jsme se i domluvili, že chodil s naší dcerou do školy. Z

V neděli jsme byli u našich mladých, tak mě zase Ax požádal, abych o něm něco napsala. Napovídal mi toho spoustu, ale než jsem to přeložila do našeho jazyka, chvíli mi to trvalo. "Ten pes zase vyrost", to říká vždycky děda, když k nám přijde na návštěvu. A já jsem opravdu už hodně vyrostl. Páník už musel odstranit předsíňku z boudy, abych se tam vešel, ale já popravdě v boudě moc nejsem, většinou ležím venku. To ještě než začalo mrznout, bouchal v noci Šmudla, to je náš kocourek, na okno, aby ho pustili domů. Já jsem ležel na zahradě před oknem. Panička opravu přišla Šmudlovi otevřít okna a já jsem ji chtěl pozdravit. Jenže ona najednou tak zaječela, že vzbudila všechny v domě. Jak pak říkala, viděla, že něco na zahradě leží, ale než v té tmě poznala, že jsem to já, tak jsem vyskočil a ona se šíleně lekla. Co vám budu povídat, dostali jsme se Šmudlou pěkně vynadáno, že kvůli nám teď už neusne. On, že má přijít domů navečer, v noci, že mu už otvírat nikdo nebude a já, že mám s

Dnes u nás do rána napadl sníh, ale tyhle obrázky jsou z včerejší procházky. Ráno jsem byla taková "mouchy snězte mě, nechcete-li nechte mě" a tak jsem usoudila, že mě může probrat jedině čerstvý vzduch na lukách. Muž sice probraný byl, ale šel se mnou. Když viděl, že si chystám foťáček, začal se smát, co tam ještě chci fotit, že už všechno mám nafocené nejmíň desetkrát. Nakonec prohlásil, že jsem jak pan Hrušínský v "Básnících", kde říká "Maluju jen zámek", já že zase fotím jen luka. Ale to je mě fuk, vždycky se něco k focení najde. Tentokrát sice svítilo sluníčko, ale bylo mlžno a takové fotky ještě nemám. . . . hodně ponurý obrázek, sluníčku se zatím nepodařilo proklubat mlhou. . . . . . voda se sice ze zatopených luk trošičku ztratila, ale pěkně zamrzlé plácky zůstaly. Zauvažovali jsme, jestli přece jen ještě nezkusíme bruslit, ale nevyšlo to, dnes už je sníh. . . . . . Cidlina teď už vypadá jako potůček. . . . . . zbytky zavodňovačky, která měla zvý

Byli jsme na procházce. Foťák jsem si vzala s sebou, kdyby náhodou, ale nikde nic. Až jsme přišli ke keři, na kterém seděla spousta ptáčků. Než jsem si jich všimla, několik jich uletělo, ale i tak jich tam zůstalo dost. Jenže nejsou moc vidět, barevně dost splývají s keřem, ale možná právě proto si ho vybrali.

Přišla jsem do pokoje a slyším zvuk řezající pily. To mě dost vyděsilo, protože po loňském kácení zbylo před námi ještě pár stromů, takže jsem měla obavu, že už došlo i na ně. Tentokrát to odnesl jen jeden smrk, který byl hodně nakloněný. I když mi ho bylo líto, chápu , že určité nebezpečí představoval. Pohled z našeho balkonu. Ten znáte moc dobře, protože právě z balkonu fotím první sníh, kolik sněhu u nás je, že není žádný, liják i jarní lístečky na stromech. Takže takhle to vypadalo v lednu 2010, stromy byly ještě všechny. . . . . . a takhle to vypadá nyní. . . . . . akce pokácení smrku u konce. . .

Honila mě mlsná, ale na něco jiného než sladké koláčky, buchty nebo metynky, To peču pořád, muž je má rád. Já si sice taky kousek vezmu, ale jen když je to čerstvé, tedy jestě trochu teplé. Zatím mi to nic nedělá, ale muž to takhle nemůže, ten až druhý den. Takže chuť byla na něco jiného. Přemýšlela jsem a pak mě napadly maminčiny vdolky s mákem. Odpoledne se zastavila dcera a hned v chodbě začuchala a ptala se, co jsem pekla. Na mou odpověď, že vdolky, zajásala: "Sem s nima, od rána na ně myslím, že je v sobotu upeču, tak to si dám už dnes". Vnouček, který přišel s ní měl starost, jaká je v nich nádivka a když se dověděl, že žádná, tak se trošičku ofrňoval, že jen ochutná, ale pak do něj taky padaly jak do studny. Maminčiny vdolky s mákem 1 kg hladké mouky 1 vejce 2 žloutky 1 tuk na peční Hera nebo podobný 1/2 l mléka 1 lžíce cukru 2 kostky droždí 1/2 prášku do pečiva sůl Do mouky vlijeme vlahý rozpuštěný tuk, přidáme ostatní ingredience a nakonec kvásek. Vypracujeme těsto a

Protože teď byly moje stránky takové zimní a studené a i venku je dnes u nás -10°C, rozhodla jsem se pro trochu tepla. A to by měly přinést květiny, které jsem dostávala ať už k svátku, narozeninám nebo jen tak. Foteček mám v květinovém archivu spoustu, tak alespoň některé.