Iva221

Silvestr je téměř tady. I když u nás žádné bujaré oslavy nechystáme, upekla jsem k vínu slané čtverečky. Recept 30 dkg polohrubé mouky 30 dkg tuku 1 kostka kvasnic mléko kostka cukru sůl na pomazání 1 vajíčko Z mléka, cukru a kvasnic uděláme kvásek a vlijeme do mouky, kam jsme už nakrájeli tuk a dali sůl. Na vále vypracujeme těsto, necháme trochu vykynout, cca 1 hod. Rozválíme plát, vykrájíme tvary, potřeme vajíčkem, posypeme semínky, mákem nebo trošičkou pálivé papriky se strouhaným sýrem. Upečeme a je hotovo.

U předcházejícího článku píšete, že mám paměť, ale asi jak na co. Pohádku jsem slyšela mockrát a taky ji mockrát vypravovala, tak to šlo, ale že jsem si do rozepsaných dala stromečky, na to jsem si vzpomněla až dneska, téměř po Vánocích. Ale když už jsem je připravila. . . . . .U nás máme letos dva vánoční stromečky. Manžel chtěl stromeček s ozdobami, které jsme si začali kupovat před léty, když jsme se vzali a každý rok nějaké přikoupili, takže to je taková směs barev i tvarů. Tady jsem se pokusila fotit bez blesku s novým foťáčkem, ale světýlka jsou trochu rozmazaná, bez stativu se to nedá udržet. Tohle je takový "můj" maličký stromeček v jídelně, s háčkovanými ozdobami a . . . . barevnými světýlky, ale tady focení dopadlo ještě hůř, tudy asi cesta nepovede, ale pokusila jsem se.

Je vánoční čas, čas na pohádku. Tak tady je jedna, jak mi ji před mnoha lety vyprávěla babička. Snad ji ještě dám dohromady. Krakonošův dar Mistr Šídlo robil boty, do tance i do roboty Dratev míval jako strunky, cvoky jako do korunky, kůži jako z ocele, inu věřte prátelé, každá bota z jeho skladu byla jako ze zlata, že v ní mohli na parádu králové i knížata Ale při vší dovednosti bídu míval v domácnosti hlad byl jeho denní host, neboť v roji bot a koží, chybělo mu jedno zboží a to byla zdvořilost. Hromy, blesky, váda, klení byla pocta každodenní, kdyby přišel třeba král, a tak stálý hněv a křiky zahnaly mu zákazníky k jiným ševcům, o dům dál. U mě bída, jinde pýcha, pravil mistr jednou zticha, potom pravil pohněván. Hoj to ševci v celém kraji kouzla na mě posílají, aby do nich tísíc vran. Počkejte však, příštipkáři, čáry se vám nepodaří, na to vsadím celý svět. Potom vzal si nový fráček, na hůl párek shrnovaček a jel do hor na výlet. Když se vracel domů zpátky, usmíval se mezi vrátky a

Stalo se už tradicí, že si s manželovou sestrou Alenkou děláme takové odpočinkové odpoledne, s ochutnávkou cukroví. Uvaříme si groček nebo svařáček, ochutnáváme cukroví a vzpomínáme. To sice můžeme dělat právě o Vánocích, ale to už není ono. Přijedou její děti a vnoučata, přijdou i naše a už je moc velký chaos. Tohle si užíváme jen my dvě. Ve čtvrtek jsem byla já u ní si povídat a a ochutnávat cukroví a dneska přišla ona k nám. Jestli vám můžu taky nabídnout . . . . . .

Dnes bych vám chtěla ukázat náš betlém. Ale nejdříve něco z jeho historie a že už je hodně dlouhá. Už téměř před 100 lety pořídil můj krkonošský dědeček svým dětem betlém, který stále rozšiřoval. Když umřel, nechala si babička jen jeskyni a několik darovníčků a oveček a ostatní si vzal její syn, bratr mé maminky, který si pořídil jeskyni a svatou rodinu novou. A poněvadž babička pobývala v zimě u nás, jak říkala "v kraji", přivezla svůj malý betlém s sebou. Vzpomínám, jak jsme ho spolu stavěly a pak každý den, když se začalo stmívat, babička rozsvítila u betléma svíčku a vypravovala a hlavně zpívala koledy. Když babička umřela, zůstal betlém mojí mamince a vše se opakovalo, jen maminka vyprávěla a zpívala moji dceři. Později našla maminka na horách na půdě ještě nějaké domečky a tatínek přidal větší prkénko a betlém se zvětšil. Když odešla i moje maminka, zůstal betlém mě a znovu se všechno opakovalo, i moji dva vnoučkové rádi betlém stavěli a poslouchali. A přitom nám přišlo

Nějak mě ten výlet na chaloupku rozhodil víc, než než jsem si myslela, tak jsem se včera uklidňovala svou oblíbenou činností. Přece jen jsem si domalovala vánoční dečku na stůl. Jak jsem už psala, myslela jsem, že už na ni letos nedojde, ale dnes se k uklidňování hodila. Jen fotky jsou takové všelijaké. Netrpělivě čekám, jestli mi Ježíšek přinese nový foťáček, o který jsem si psala. Ale na co se pak budu vymlouvat, když to třeba není foťáčkem.

Při pečení cukroví začínám vždycky klasikou, která nesmí chybět, jako jsou slepované linecké kytičky, vanilkové rohlíčky, tlapky, jetelíčky atd. Potom teprve zkouším něco nového, co mě kde upoutalo. Letos mě mimo jiné zaujal recept, uveřejněný v novinách, na marokánky Hanky Křížkové. Zkusila jsem je z poloviční dávky, dělala je malé, aby "zapadaly" velikostí do ostatního cukroví a musím říct, že jsou moc dobré. Z poloviční dávky jsem měla takových "jednohubek" 70 ks. Recept: 1/4 l šlehačky 1/4 kg cukru krupice 1/4 kg nasekaného kandovaného ovoce (nejlépe pomerančovou a citronovou kůru) 1/4 kg sekaných ořechů (mandle, lískové, vlašské) poze 3 dkg hladké mouky Šlehačku necháme lehce přejít varem, vmícháme směs cukru, ořechů, kůry a mouky. Vše promícháme a necháme odstát. Na plech dáme pečící papír a lžičkou děláme kopečky ze směsi. Velmi pomalu sušíme v troubě - začínáme na 60 stupních a maximum je 120 stupňů. Jakmile jsou zlatavé, tak je i s pečícím papírem sundáme s

Ve čtvrtek, po dešti, jsem se byla navečer projít, abych alespoň trochu vyfotila vánoční výzdobu našeho města, ale protože manžel pořád okupoval počítač, dostalo se na obrázky až dnes, když už u nás mrzne, ale zatím bez sněhu. To by byly obrázky asi hezčí. Osvětlená radnice . . . jeden ze dvou stromů. . . . světýlka se odrážejí na mokrém autě, na který jsem si položila foťáček. . . a tady je druhý strom

Manžel konečně ukončil práci a svou činnost na PC a tak jsme se rozhodli, že pojedeme zkontrolovat chaloupku. Dopoledne, že se zastavíme v Jilemnici ná vánočních trhách a po obědě pojedeme na chaloupku, chvilku popovídáme u známých a pojedeme zpátky. Dcera prohlásila, že si taky udělá výlet a kluci se nakonec přidali. Manžel ještě večer zajel k pumpě, aby dotankoval a a "dofouknul" pneumatiky. Ovšem jaké bylo ráno naše překvapení - nějak se vloudila chybička a přední pneumatika byla prázdná a to dokonale, že bychom na ní ani k pumpě nedojeli. Ještě že byl Ježíšek v minulém roce prozíravý a nadělil manželovi kompresorek. Pro děti jsme dojeli se zpožděním, ale brali jsme to s humorem. V pohodě jsme dojeli do Jilemnice, trochu pochodili po městě, vyfotili "zvědavou uličku", něco pojedli a vyrazili na chaloupku. Jak jsme vyjížděli výš, přibývalo sněhu, ale naše autíčko jelo jako na kliček. Jenže ne dlouhou, v kopci v zatáčce stálo přes silnici jiné auto, které nechtělo

Včera jsem něco hledala ve sklepě a otevřela jsem krabici, ve které byl vánoční dárek, který dostala naše dcera asi před třiceti lety a který představuje šikovnost a um lidských rukou. V podniku, kde jsem pracovala dělal vrátného starý pán, který si krátil čas hlídání, hlavně v noci a taky trochu vylepšoval důchod, vyřezáváním různých věcí. Lampiček, lustrů, hraček zkrátka všeho možného. Každá věc byla malé umělecké dílo a nedokázala jsem pochopit, jak jeho udřené ruce mohou vyrobit takové jemné věci. Požádala jsem ho, jestli by dceři k Vánocům neudělal nábytek pro panenku. Když jsem ho pak uviděla, zatajil se mi dech a i dcera byla nadšená. A když vyrostla, schovala jsem ho pro možnou vnučku. Leč vnučka nebyla, ale byli dva kluci. Ale i ten starší si tuhle hračku oblíbil. A nyní nábyteček i s panenkami čeká ve sklepě, jestli si s ním zase bude někdo hrát. I když nevím, teď v době Barbie a jejího kouzelného domečku, kočáru a nevím čeho ještě. Ale posuďte, jestli stojí za schování. pečl

Letos jsem byla rozhodnutá, že žádné perníčky péct nebudu, manžel o ně moc nestojí, spíš metynku se švestkama, kterou jsem pekla včera, místo cukroví, protože měl na ni hroznou chuť. Potom mi ale dcera přinesla perníkový svícínek, ze své tvorby a tak mě to nějak popadlo. Řekla jsem si, že nebudu žádný troškař, ale že se pokusím hned o betlém a chaloupku. Betlémy jsem nakonec vytvořila dva. Jeden vezmu již zmiňované maminčině, později i mé kamarádce do domova důchodců, snad ji udělá radost. Tohle je svícínek od dcery . . . rozsvícený vypadá moc hezky a tohle už jsou moje bétlémky a chaloupka. . . .