Iva221

Ještě jsem letos nestihla dát na své stránky naše vánoční stromečky. Míváme vždycky dva, velký v obyváku a maličký mám tady u počítače, abych si večer, kdy se sem většinou dostanu, mohla svítit. Nejdřív ale přijde strom u mladých, kde trávíme každý rok Štědrý večer. Letos se mi jeho ozdobení obzvlášť líbí. Náš velký stromek v obyváku zdobím každý rok stejně. Jsou na něm skleněné ozdoby, které se mnou nakupovala ještě moje maminka, když jsem byla malá. Každý rok jsme spolu šly vybírat a přikoupit nové. Potom jsem jich pár přikoupila, když byla dcera malá. A pokud si všimnete vedle stromku toho havrana, tak toho mi přinesl Ježíšek. Jak jsem psala a ukazovala i jeho fotku, moc se mi líbil na Martinském trhu, ale než jsem se rozhodla, byl prodán. Dcera nejdřív vyjednala, že bude vyřezána podle fotek naše horská Baruška, která letos umřela, ale pak usoudila, že by byl pod stromečkem brek, tak objednávku změnila na havrana. Tenhle mrńousek byl každý rok ozdoben háčkovanými ozdobami. Letos js

Moc vám všem děkuju za přání k Vánocům. Měla jsem teď chvíli počítačový oddech, před Vánocemi mi to nějak nevycházelo časově a o svátcích jsem se těšila na pohodu u televize s pohádkami, ale ani to příliš nevyšlo. Chodila jedna návštěva za druhou. Ne, že bych je všechny neviděla ráda, ale někdy to už trochu unavovalo. Dnes mám konečně klid. Venku je jako na jaře, sluníčko svítí a je poměrně teplo a tak abych alespoň trochu přivolala ten vánoční čas, zavzpomínám na poslední adventní koncert v kostele sv. Jiří v Loučné Hoře. Počasí bylo nádherně vánoční, chumelilo a i to přispělo ke krásnému zážitku. Zazněla snad nejvánočnější ze všech vánočních skladeb, Česká mše vánoční Jana Jakuba Ryby v podání Novobydžovského chrámového sboru, za doprovodu komorního orchestru, který je složen převážně ze studentů Konzeratoře Pardubice a Univerzity Hradec Králové. . . . přicházíme k osvětlenému kostelíku. . . . . . před kostelem je stánek, který poskytuje něco teplého na zahřátí. . . . . . kostel je

Před lety jsem si chtěla udělat betlém ze slaného těsta, ale pak jsem usoudila, že by to bylo zbytečné, vždyť máme velký vyřezávaný po dědečkovi zde takže zůstalo jen u Svaté rodiny. Už jsem figurky chtěla několikrát vyhodit, ale letos, když jsem je opět držela v ruce a zvažovala, jestli s nimi šup do koše, mě napadlo, že bych mohla něco zkusit a tak vzniklo tohle. . . . a ještě jsem dostala nového andělíčka do sbírky. . .

Včera jsem šla ráno od svého lékaře na ultrazvuk a docela pěkně chumelilo. Přesto, že jsem neměla moc náladu jsem vyfotila pár obrázků ve městě. Jsou taky takové smutné jako já. Ovšem když jsem šla domů, už se mi šlapalo dobře a nálada se zlepšila o 100%, což se o počasí říct nedalo. Chumelilo a bylo zataženo pořád. .. . zasněžená radnice. . . . . . Morový sloup . . . . . . Morový sloup se zachumeleným vánočním stromem. . . . . . cesta parkem. . .

Podle návodu, který jsem našla u Zdišky, jsem se pokusila uháčkovat andílky - hudebníky. Jako Zdiščiny mistrovské nejsou, ale i tak z nich mám radost.

Všechny vás zdravím. Už jsem tu zase dost dlouho nebyla a hned se přiznám proč. Na blogu Hely a babi Maňasové jsem si přečetla o dvou zajímavých knížkách, které jsem si zašla vypůjčit a bylo hotovo. Pustila jsem se do čtení a nemohla se odtrhnout. Ony to vlastně nejsou knížky, ale pořádné bichle. Přemyslovská epopej I. od Vlastimila Vondrušky má 610 stran, a četla se krásné. Je napsaná, řekla bych, stejným stylem, jako romány Ludmily Vaňkové, které mám moc ráda a přečetla jsem snad téměř všechny. Druhá knížka od Noaha Gordona Šaman má 572 a chviličku mi trvalo než jsem se "prokousala", ale pak jsem ji přečetla jedním dechem. Už se těším, že si vypůjčím další, ale to už opravdu až po Vánocích. Musím taky upéct nějaké cukroví a ćhodit na návštěvy a prohlídnout, co jsem zameškala. Jako každý rok se sešel u dcery ženský "okrašlovací spolek" na tvoření věnečků. Já jsem letos chyběla, protože se necítím zdravotně docela dobře, takže jsem jen dodala upletené věnečky z pa