Pro štěstí

V ten den, kdy se na hory vrátila zima a muž mi vysvětlil, že bychom nemuseli s letními pneumatikami vyjet, prohlásil: "tak si alespoň dáme k obědu pivo" a šel do sklípku, kde má svůj "sedmej schod". Za chvilku se vrátil, postavil lahev na stůl a začal shánět foťáček. Prý se ve sklípku na okně vylíhli pavoučci, tak je chce vyfotit. Když se vrátil, vzala jsem lopatku a smetáček a slovy: "teď se na ně jdu podívat zase já" jsem chtěla odejít. Jenže můj muž, který s průpovídkami "To už nerozchodíš" nebo "To máš smůlu" zavraždí každou mouchu, vosu či podobnou havěť, která se dostane do bytu, začal svůj sklepní objev hájit: "Prosím tě, sotva se vylíhli, ty bys je už chtěla chudáčky zamordovat, vždyť tam nepřekáží a potom, nosí štěstí". Tímhle posledním argumentem mě zastavil, sice na něj nevěřím, ale jeden neví, co kdyby, takže co kdyby, ať přinesou štěstí i vám (ale jsou hnusný)