Iva221

Protože jsme byli opět v Krkonoších na chaloupce, budou dnešní obrázky, jak jinak, než odtamtud. Většinou jsme pracovali, sekali louku, sušit se nedalo, tak jsme vždycky posekali kousek, trávu odklidili, šli se schovat před deštěm a tak to šlo dokola. Ale malou vycházku jsme si dopřáli, takže fotky jsou většinou právě z ní. Náprstník /digitalis/ Tyhle velké zvonky nám kvetou každý rok na stejném místě na louce, ale nevím, jak se jmenujou. Jsou v barvě bílé, světle modré a tmavší modré. Teď teprve kvetou na horách pivoňky, tady spolu, nevím, jestli to tak je, ale babička říkala, sléz luční. Ještěrka si přišla užít trošku, letos tak skoupého sluníčka. Na hadici se jí asi líbilo, protože vždycky na chvilku zmizela a za chvilku už se znova vyhřívala. Jestli se tam ovšem nestřídalo celé příbuzenstvo. A tady opět potůček, tentokrát ale v letním oblečení. S Bárou jsme zdatně přestály bouřku, ani jsem netušila, že se bojí, stejně jako já. Tady už je hej, je po bouřce.

Tenhle ubrus jsem malovala asi někdy před rokem, ale teď, když jsem ho dávala na stůl, jsem si uvědomila, že na mých stránkách ještě není.

Pár obrázků z okolí naší chaloupky. Do tohohle lesa chodíme na houby a když houby nejsou nasbíráme šišky na zátop. Les je rozdělen na 3 části a každý má tedy jiného majitele. Jeden se stará velmi pečlivě, jako Krakonoš, uklízí, dává lapače na kůrovce. Druhý vytěžil, co se dalo, a protože tam nebydlí, tak si myslel, že tím to končí. Jenže měl smůlu, jsme už v Krkonošském národním parku a tak musel vysadit nové stromky. No dalšímu je všechno jedno, tam to je jak v pralese. Takže tyto lesy máme kousek za chaloupkou, ale než tam vylezeme, jsme pořádně zadýchaní, stráň jak se patří. A tyhle chundelky se pasou okolo. Je to docela slušné stádečko sedmdesáti oveček. Jsou roztomilé, zvlášť ti mrňousci. Je zajímavé, jak se pasou. Vždycky dá jedna nebo jeden, to nevím, povel zabečením, vstane a ostaní se přidají a chodí po pastvině krásně spořádaně v houfu, ve směru hodinových ručiček. Cesta do vsi. Zvědavá návštěva. A to už je jen vzpomínka na loňské léto, kdy mi takhle kvetly růže. Bohužel, let...

Tenhle obrázek čekal v krabici na dokončení od podzima. Přes zimu to nešlo, bylo málo světla a špatně jsem na to viděla. Teď jsem ho vytáhla a dokončila, už toho ani moc nebylo.

Když jsme byli na chaloupce, přišla známá, že si jde pro vodu k léčivému pramínku, jestli nechceme jít s ní. Od parkoviště jsme šli necelou hodinu pěšinkou kvetoucími horskými loukami.. Pak vedla cesta lesem, až jsme došli ke studánce. Voda je prý pitná, čemuž nasvědčovalo několik hrníčků, ale je prý i léčivá na oční obtíže. Byla zde obnovena v loňském roce kaplička. Samozřejmě, že jsem si taky donesla vodu domů, přece to musím taky zkusit, někdy mi slzí oči, tak co kdyby to pomohlo.

Pro zlepšení nálady, při tomhle příšerném, deštivém počasí, posílám růžičky, které jsem nafotila v neděli, když bylo chvilku hezky.