Klobouky
Sice jsem už několikrát řekla, že klobouky už ne, ale na chaloupce bylo navečer venku na lavičce tak hezky a sedět jen tak se mi nechtělo, tak vznikly opět tyhle klobouky. Ještě, že jsou pořád zájemci.
Všechněm nelze vyhověti
Nedávno mi přišla prezentace s podobným námětem, ale já ho znám jako básničku, jak jinak než od babičky. Myslím, že je v tom kus pravdy. Všechněm nelze vyhověti V létě, po silnici šedé, mlynář s hochem osla vede, na trh k městu, šťastnou cestu volá jezdec, oba jdete, proč si někdo nesednete, copak vám to rozum nedá - na osla si hošík sedá. Otec pak jde vedle pěšky, dohonili povoz těžký, vozka volá z pravé strany i ty kloučku nekáraný, bodejž by tě kopla husa, mladý jede - starý klusá. Synek slezl, prachem břede, na oslu zas otec jede, i toť necitelnost velká, ozvala se mladá selka při návratu ze svých polí, synka jistě nohy bolí, odstůně to mladé robě, na to vzal ho otec k sobě. Jeli dále - neznabozi křičel kmet, jenž pásl kozy, máte-li pak srdce v těle, vždyť jste zvířat mučitelé. Mlynář a syn na ta slova - slezli a šli pěšky znova.
Komentáře
Okomentovat