Co nového na chaloupce

Díky za pozdravy a přání - vnouček vyřídil a taky hezký pozdrav všem. Konečně jsme se vrátili z chaloupky, vlastně nás vyhnalo deštivé počasí, protože jinak bychom tam ještě zůstali. Poněvadž jsme ji letos zanedbávali a málo tam jezdili, nahromadilo se tolik práce, která je potřeba udělat. Když jsme tam přijeli bylo vše zarostlé, pro trávu nebyla vidět ani zahrádka. Takže nejdřív jsme museli tohle všechno dát trošku do pořádku. Taky nám vichřice, která byla v červenci a jak nám říkali domorodci, že takovou bouřku a hukot nepamatují, vyvrátila jabloň. To mi bylo líto hned z několika důvodů. Sázel ji můj tatínek, tak byla pro mě taková památná, měla moc dobrá jablíčka a potom to podle našich chlapců, když byli menší, nebyla jabloň, ale letadlo. Měla kratší kmen, tak se na ni dobře vylezlo a pak dvě silnější větve, na kterých kluci seděli a už pilotovali. Takže jsme často slyšeli, že se máme připoutat a že právě letíme nad Prahou, později nad mořem a čím toho znali víc ze zeměpisu, byly cesty delší a exotičtější. Poněvadž úklid, teda hlavně vytahání rozřezaného stromu do kopce bylo dost náročné, přijela dcera se svými mužskými na brigádu. Nyní už je z "letadla" jen dříví na topení. Dopřáli jsme si jen jeden výlet, ale o tom někdy jindy. Teď jen pár obrázků ze zahrádky a krátkých vycházek po okolí.

Tak tohle je ta naše vyvrácená jabloň

. . . ocúny na zahrádce . .

a ještě slunečnice

. . . trochu sprchlo . .

. . . korálky rosy . .

co dokáže kouř z ohýnku ve větvích lípy, proti sluníčku . . . .

. . . podzim už je tady, místní říkají, že když je hodně jeřabin, bude tuhá zima, tak nevím, ale byla bych raději, kdyby se mýlili

a ještě místní kostelíček, který se mi jako malé holce zdál strašně vysoký

. . . odpočinek u lesa, po zdolání kopce. . .

. . . a ještě kytička vřesu, natrhaná na procházce . . .