Betlém

Dnes bych vám chtěla ukázat náš betlém. Ale nejdříve něco z jeho historie a že už je hodně dlouhá.

Už téměř před 100 lety pořídil můj krkonošský dědeček svým dětem betlém, který stále rozšiřoval. Když umřel, nechala si babička jen jeskyni a několik darovníčků a oveček a ostatní si vzal její syn, bratr mé maminky, který si pořídil jeskyni a svatou rodinu novou. A poněvadž babička pobývala v zimě u nás, jak říkala "v kraji", přivezla svůj malý betlém s sebou. Vzpomínám, jak jsme ho spolu stavěly a pak každý den, když se začalo stmívat, babička rozsvítila u betléma svíčku a vypravovala a hlavně zpívala koledy. Když babička umřela, zůstal betlém mojí mamince a vše se opakovalo, jen maminka vyprávěla a zpívala moji dceři. Později našla maminka na horách na půdě ještě nějaké domečky a tatínek přidal větší prkénko a betlém se zvětšil. Když odešla i moje maminka, zůstal betlém mě a znovu se všechno opakovalo, i moji dva vnoučkové rádi betlém stavěli a poslouchali. A přitom nám přišlo, že by mohlo být víc oveček, a poněvadž vyřezávat neumím a keramická hlína je mi bližší, zkusila jsem to s ní. A tak postupně k ovečkám přibyli více či méně povedení darovníčci, muzikanti, slon a velbloud (tedy pouze ležící, nohy byly nad mé síly). Figurky jsou vypálené a omalované. Pak mi manžel pomohl vytvořit skálu a ulici, kde jsou domečky podle jihočeských barokních statků a pod skálou zase krkonošké roubenky. V dřívější době byl, alespoň tady u nás, betlém docela vzácnost, teď jsou k dostání krásné betlémy, kterým se ten náš nevyrovná, protože už ho hodně poznamenal čas, ale pro mě zůstává nejmilejší, protože je plný krásných vzpomínek.

A v loňském roce vznikl mlýn, podle skutečné stavby, kterou jsem představila na podzim. . . .

tihle hudebníci je už moje "dílko" . . . .

. . . stejně tak i ponocní. . .

. . . tady je několik původních dřevěných figurek darovníčků. . .

. . a ovečky i pasáčci také z mojí "dílny"