Jarní dečka

Snažím se, abych už přivolala jaro nebo alespoń zastavila chumelení. Nepomáhá nic, ani jarní dečka, už zase padá. Budeme muset asi počkat až na ten březen.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Přání

Obrázek
Sešel se rok s rokem a jsou tu zas kuřátka. Krásné a v pohodě prožité Velikonoce, v současné době hlavně zdraví a štěstí nebýt v nesprávný čas na nesprávném místě přeje všem známým i neznámým Mirek
Další informace

Všechněm nelze vyhověti

Obrázek
Nedávno mi přišla prezentace s podobným námětem, ale já ho znám jako básničku, jak jinak než od babičky. Myslím, že je v tom kus pravdy. Všechněm nelze vyhověti V létě, po silnici šedé, mlynář s hochem osla vede, na trh k městu, šťastnou cestu volá jezdec, oba jdete, proč si někdo nesednete, copak vám to rozum nedá - na osla si hošík sedá. Otec pak jde vedle pěšky, dohonili povoz těžký, vozka volá z pravé strany i ty kloučku nekáraný, bodejž by tě kopla husa, mladý jede - starý klusá. Synek slezl, prachem břede, na oslu zas otec jede, i toť necitelnost velká, ozvala se mladá selka při návratu ze svých polí, synka jistě nohy bolí, odstůně to mladé robě, na to vzal ho otec k sobě. Jeli dále - neznabozi křičel kmet, jenž pásl kozy, máte-li pak srdce v těle, vždyť jste zvířat mučitelé. Mlynář a syn na ta slova - slezli a šli pěšky znova.
Další informace

Zapadlí vlastenci

Obrázek
Ve čtvrtek dne 24. února roku 1842, stály na silnici, jež běží z horského okresního města Větrova dále k severu do Krkonoš, těžké selské sáně. Asi se divíte zvláštnímu začátku, ale po shlédnutí filmu Rašín v neděli v televizi jsem si vzpoměl, asi dva roky zpátky, že jsem se v tomto "okresním městě Větrově" ocitnul. Byl jsem totiž v Jablonečku a při okukování mapy si vzpoměl, že někdy začátkem 70-tých let jsme s Ivankou a našim známým navštívili pouť ve Vysokém nad Jizerou. Nápad nám dala maminka Ivanky, s tím, abychom ji přivezli "vysocké bobky", v jejím mládí dost žádané poutní cukrátko. Je to vlastně bobek z perníkového těsta o trochu větší než dneska piškoty, něco jako byly "rumové perníčky" z Pardubic. Zvláštností je to, že nejsou polévány sklovitou cukrovou polevou, ale v cukru pudru obalovány, a ten cukr na perníčkách drží stejně jako třeba poleva. Ale zpátky k filmu Rašín (ten mimochodem pocházel z nedalekých Nechanic), druhou hlavní postavou je JUD...
Další informace