Labutě

Více než před týdnem jsme na procházce objevili na lukách, zatopených rozvodněnou Cidlinou a tajícícm sněhem, labutě. Nepamatuju, že by se tam někdy takhle objevily, takže pro nás docela vzácnost. Samozřejmě mě napadlo, že musí mít hlad, tak jsem nastudovala na netu, co jim mám předložit a hned po ránu jsme vyrazili krmit. Labutě byly tři, dvě plavaly spolu a třetí mi připadala taková odstrčená, sama opodál. Nasypali jsem papáníčko a labutě připlavaly a hned se pustily do jídla. Ovšem latuťák mě hrozně naštval. Ta osamocená labuť bylo zřejmě ještě mládě, jak jsme podle vybarvení usoudili a ten holomek labuťák ji nechtěl nechat nažrat. Syčel na ni, pak ji chytil za krk, až na ledě upadla a pak chudinka postávala jen opodál. Jestli to byl otec, tak tedy pěkně krkavčí. Jeden den docela silně mrzlo a už jsem měla strach, jestli labutě nazamrzly a už jsem přemýšlela, kam budu volat o pomoc pro ně. Ale naštěstí zůstal kousek nazamrzlý, tak jsem byla ráda. Nevím, jestli je to možné, ale už asi třetí den, jak nás labutě v dálce viděly, už plavaly na místo, kam jsem jim nosili jídlo a čekaly. Trochu jsem se bála, jít až k nim, protože ten labuťák mi moc mírumilovný nepřipadal. V neděli jsme jít krmit nemohli, v noci pak byla ta futeř a když jsme přišli na luka v pondělí ráno, labutě už tam nebyly.

. . . dvě se drží spolu, třetí je kus dál, a tak to bylo pokaždé. . .

. . . partnerská dvojice . . .

. . . tady se k nám dostávaly ledem, který nebyl tak silný a bořil se pod nimi. . . .

. . . mladá labuť si zkouší zobnout, ale labuťák, hladovec jeden, už na ni syčí. . . . všimněte si, že má kroužek na noze.

. . . chytil chudinku malou za krk a cloumal s ní, až na ledě upadla a zůstala tak. . .

. . . . . tady už se zvedla, ale připadá mi taková posmutnělá a zkroušená . . .

. . . . nohy i zobák má takové světlé, proto si myslíme, že je to mládá labuť. . .

. . . staří spokojení odplouvají . . . .í

. . . no a nakonec to vypadá, jako spokojená rodinka i když staří se cpou a mladá jen kouká . .