Vyšívaná dečka, kterou jsem dokončila a která mě ke konci už strašně nebavila. A ani se mi nepodařila pěkně nafotit. Musím se ještě učit, aby to příště vypadala líp.
Nedávno mi přišla prezentace s podobným námětem, ale já ho znám jako básničku, jak jinak než od babičky. Myslím, že je v tom kus pravdy. Všechněm nelze vyhověti V létě, po silnici šedé, mlynář s hochem osla vede, na trh k městu, šťastnou cestu volá jezdec, oba jdete, proč si někdo nesednete, copak vám to rozum nedá - na osla si hošík sedá. Otec pak jde vedle pěšky, dohonili povoz těžký, vozka volá z pravé strany i ty kloučku nekáraný, bodejž by tě kopla husa, mladý jede - starý klusá. Synek slezl, prachem břede, na oslu zas otec jede, i toť necitelnost velká, ozvala se mladá selka při návratu ze svých polí, synka jistě nohy bolí, odstůně to mladé robě, na to vzal ho otec k sobě. Jeli dále - neznabozi křičel kmet, jenž pásl kozy, máte-li pak srdce v těle, vždyť jste zvířat mučitelé. Mlynář a syn na ta slova - slezli a šli pěšky znova.
Sešel se rok s rokem a jsou tu zas kuřátka. Krásné a v pohodě prožité Velikonoce, v současné době hlavně zdraví a štěstí nebýt v nesprávný čas na nesprávném místě přeje všem známým i neznámým Mirek
Na zahradě máme velkou třešni, kterou letos o úrodu připravil jarní mrazík. Ovšem teď na podzim se předvedla docela jinak. Její koruna se zbarvila do zlata. Chystala jsem se, že tu krásu vyfotím, ale než jsem se donutila, abych tam zašla, začal foukat vítr a většina zlatých listů byla na zemi. Tak alespoň ten zbyteček listí, teď už zabarvených do červena. . . .. . zlatý koberec . . .
Komentáře
Okomentovat