Podzim už se blíží

Zvu vás na procházku, jak jinam, než opět přes luka k Cidlině, abyste viděli, že podzim se opravdu už blíží.  Musíme jít cestou, oblíbená travnatá pěšinka je zatarasena elektrickým ohraníkem a pasou se tam krávy. Takže pořádné boty a vyrážíme.

 Brzy ráno pořádně lilo, takže cesta je rozblácená, samá kaluž, ale snad to bude trochu dál lepší.

. . . mračouni se honí po krásně modré obloze, občas vysvitne sluníčko, ale docela fouká chladný vítr. . .

. . . jak vidíte, měla jsem moc špatný odhad, cesta se nezlepšila, ale naopak, bláta a vody

přibylo.

. . . neposekaný příkop už vypadá opravdu podzimně a i tady je ohradník. . .

. . . další neklamný znak přibližujícího se podzimu - šípky jsou už čevené. . .

. . . ani hloch nezůstává pozadu a keře svítí červenou barvou. . .

. . . i černý bez se snaží, zatím je ale taky víc červený, než černý . . .

. . . všude samá červená, ale přece jen jiná barva, krásně modrý kvítek čekanky. . .

. . . a jsme u Cidliny, voda je po těch lijácích dost kalná a je vidět, na rostlinách po  břehu, že tady bylo opravdu hodně vody a že byly pod vodou, ulpívá na nich hlína, ale voda už je skoro na normálu i sluníčko se přišlo mrknout, ale mezi stromy se mu to moc nedaří . .

. . . obracíme se a jdeme zpátky  a před námi se tyčí věž děkanského chrámu sv. Vavřince s kupami mraků okolo. . .

. . . ještě mrkneme v zahrádkářské kolonii na zahrádky. Kvetou tu podzimní astry, zase v červené. . .

. . . tady jsou v růžové, ale mezi nimi i růžičky a  co je ten žlutý keřík nevím. . .

. . . a opět červené kvítky, přicházíme na kraj města. . .  a vidíte podzim je už opravdu skoro tady. . .