Čápi

Byla jsem navštívit svou kamarádku v blízké vesnici a právě zde je na komíně postavené čapí hnízdo. Je zde nejméně 19 let. To vím přesně, protože v jeho blízkosti měli byt naši mladí. Pozorování čápů byla zábava našeho maličkého vnoučka Kubíka. Stál na sedačce u okna a sledoval čápy tak usilovně, že u toho někdy usnul.  No a jemu je letos 19 let. Ale podle vyprávění pamětníků, tam čápi hnízdí už někdy od poloviny 60tých let minulého století a protože v blízkosti měla sídlo nějaká firma s vrátnicí, údajně vedli vrátní dokonce "čapí knihu" do které zapisovali přílety čápů a čápic i  počty mladých čápat. Manžel říkal, že jako mladý kluk pamatuje hnízdo u sousedů na střeše stodoly, kam pro ně dokonce umístili kolo od vozu, aby měli čápi pěkný kulatý základ pro hnízdo.

Dříve byla čapí hnízda na střechách a komínech  typickým obrázkem venkova. Bohužel i dříve u nás hojně zastoupený čáp bílý, ubývá. Čapí páry bývají většinou trvalé, ale na hnízdo se nejdříve jako první vrací samec a teprve po několika dnech samice. V polovině dubna, snáší samice vejce, na  jejichž sezení se rodiče střídají po dobu asi 30 dnů, oba také svá mláďata krmí. Navzdory své velikosti létají čápi lehce, elegantně a vytrvale. Vždyť dvakrát ročně musí překonat v krátkém čase vzdálenost několika tisíc kilometrů do Afriky a zpět. A právě konem srpna a začátkem září podléhá čáp cestovní horečce a chystá se na odlet za teplem. Tak šťastnou cestu !

. . .  čáp na hnízdě - čapí hnízdo může vážit až několik set kilogramů. . .

. . . čapí toaleta. . .