Kterak měl čert blešky

S přicházejícím  předvánočním časem a svátkem sv. Mikuláše, jsem si vzpomměla na příhodu, která se udála, když byli moji vnoučkové malí.

Našemu Kubíkovi bylo málo přes čtyři roky a Tomkovi přes rok, když se zeť domluvil v práci s tímto "svatým mužem", který obcházel každý rok celou vesnici se svou družinou, tedy s andělem a dvěma čerty, aby přišel taky k nim. Nejdřív byl slyšet zvoneček a pak řinčení řetězů. Když se otevřely dveře, objevil se vysoký Mikuláš, krásný anděl a dva hrůzostrašně vypadající čerti /až jsem se sama lekla/ se řetězy a pytlem, z kterého dole čouhaly nožičky v punčocháčcích i s bačkůrkami. Tomeček vlezl pod stolek a měl vystaráno. Kubík zůstal sedět u mě na klíně a já cítila, jak mu buší srdíčko a jak se klepe. Mikuláš poručil čertům u dveří kleknout a rozmlouval nejdřív s maminkou, zdali byli kluci hodní. Jeden s čertů soustavně brumlal a drbal se. Abych dodala Kubovi odvahu, tak jsem mu šeptala,  aby se nebál,  že čert má dost  starostí sám se sebou, že má  určitě blešky, musí se pořád drbat a tak podobně.  Najednou se můj třesoucí vnouček zvedl, došel pomaličku k čertovi a třesoucím hláskem se zeptal:"Čerte, blešky máš?" Čert horlivě kýval, brumlal, že ano  a dodal, jak ho strašně koušou. Kubík přistoupil až těsně k čertovi a prohlásil:"Tak já tě trošku podrbám, aby tě to tak nesvědilo" a začal čerta škrabat v kožichu na zádech. Nejen čert, ale my všichni jsme zůstali jak opaření. Mikuláš s maminkou ztratil na chvíli hlas a babičce oslzely oči.  Čert podal Kubíkovi ruku a poděkoval, že už to tak nesvědí a vylovil z košíku i dárek. Potom zeťovi přiznal, že ho klučina dostal, že viděl jaký má strach, ale přece mu šel pomoct.  Radost z dárků od Mikuláše byla velká, ale Kubík měl hlavně radost, že pomohl čertovi.  Já jsem si jen pomyslela, jestli ten náš chlapeček bude mít pořád tak dobré a citlivé srdíčko, že to v životě mít moc lehké nebude.