Nebylo to v pořádku

Než se dozvíte, co nebylo v pořádku, musím popsat, jak to u nás téměř každé ráno vypadá. Vstávám první a hned musím jít naší Bony otevřít paštičku, protože bych mohla za prvé ohrozit zdraví její, protože vyvádí, že do minuty umře hlady a za druhé svoje, protože by se mi tak pletla pod nohy, že bych přes ni určitě upadla. Pak teprve můžu zaplout do koupelny. Když se jakž takž přivedu do přijatelné podoby, vstává můj muž, otevře dveře na balkon a obsadí koupelnu on. Než se zušlechtí, připravím snídani a stačím ještě ustlat. Bony se mezitím nasnídá a když je teplo, jde se chvíli podívat na balkon, ovšem v zimě dává přednost s výrazem, vy jste se snad zbláznili otvírat v takové zimě, parapetu v kuchyni na okně. Když zhodnotí úspěšnost předpovědi počasí, odchází do ložnice, aby se na mé posteli ještě prospinkla.

Včera to bylo trochu jinak, hned v sedm hodin, než tam bude hodně lidí, jsme zaběhli do Penny na nákup. Chtěla jsem udělat nákup větší, tak manžel šel se mnou. Po příchodu domů, jsme se šli hned nasnídat. Bony už napapkaná byla, podle odhrnuté záclony jsem poznala, že zhodnotila situaci venku, ale lehnout si nešla. Seděla před mou židlí a mňoukala. Nevědala jsem, co to znamená, až po chvilce mi došlo, že jsem zřejmě zavřela dveře do ložnice. Bony běžela přede mnou,  ale když jsem zjistila, že má pootevřeno a vrátila se do kuchyně, vrátila se taky a pokračovala v mňoukání. Znovu jsem se zvedla a se slovy:"Co tedy vlastně chceš, jsem šla opět za ní" Muž na mě se smíchem volal, že nemám ustláno. To byla pravda, ale proč by kočce mělo vadit, jestli je postel ustlaná nebo ne. Tak jsem ji vyzvala s poklepáním na postel:"Pojď Bonunko, pojď, hop". Jenže náš miláček seděl dál vedle postele a mňoukal. Ustlala jsem a ejhle, naše kočička bez vyzvání vyskočila na postel, ještě jednou mňoukla a "hnízdila" se ke spaní. Nejdřív jsem si to její poslední zamňoukání přeložila jako:"To ti to trvalo, než jsi pochopila co chci." ale pak jsem to zavrhla, máme přece kočičku slušně vychovanou, určitě to znamenalo :"Děkuju."

Tak to je v pořádku. . .

. . . už mám opět půlnoc. . .