Iva221

Dnešní krásné, slunečné, ale i mrazivé odpoledne nás vytáhlo na procházku. Vydali jsme se na luka po naší pěšince. Jak teď vypadá vám ukážu příště. Dnes nabízím ledové květy, které vytvořila po lukách rozlitá Cidlina spolu s mrazem.

Tento týden jsme měli rozlítaný, pořád jsme někde jezdili, zařizovalli,  sháněli, takže večer jsem byla ráda, že si můžu jít lehnout. Proto počítač odpočíval. Mám co dohánět, než všechno, co jsem zameškala prohlídnu. Ve středu jsme měli zařizování v pojišťovně, ale bylo tam dost lidí, takže jsem tam manžela nechala čekat a zaběhla jsem do blízkého parku u sv. Trojice udělat nějaké obrázky. Bylo zrovna krásně slunečno, sníh čerstvě napadaný, běloučký, prostě paráda. Odpoledne jsem se chtěla s vámi o obrázky podělit, jenže sotva jsem zapnula počítač, přišla švagrová a večer ještě dcera, takže na počítač zase  nedošlo. Takže se zpožděním až dnes. . . . vstup do parku z náměstí. . . . . . modlitebna církve evangelické. . . . . . sluníčko ve větvích stromů. . . . . . cesta ke kostelu sv. Trojice. . . . . . památník obětem války. . . . . . vpravo modlitebna církve evangelické a vzadu kostel sv. Trojice . . . upravená cesta s lavičkami  podle modlitebny. . . . . . lavička t...

Před pár dny jsme chtěli jít okouknout jak řádí rozvodněná Cidlina na lukách, ale naše cestička, kterou jsme léta chodili, byla rozježděná traktorem a hluboké koleje plné vody a bláta.  Museli jsme se vrátit, ale dnes, když bylo tak hezky, tak jsme se k Cidlině vydali po hlavní silnici, cesta sice pěkná, ale o hodně delší a tady jsou obrázky z naší "kontroly" . . . je vidět, že voda hodně opadla. . . . . . tady už vypadá Cidlina celkem normálně, ale tak krásné modrou vodu poslední dobou nemívá, protože je obloha stále zatažená. . . . . . luka ještě zatopená jsou a jestli bude mrznout, bude se tu docela pěkně bruslit. . . . . . před mostkem, ze kterého fotívám soutok Cidliny s Kralickým potokem je ještě hodně vody. . . . . . proti stavu z loňského listopadu. . . . . .  luka jsou zatopená opravdu ze všech stran. . . . . . ještě Cidlina po proudu. . . . . .  věž kostela sv. Vavřince a před ní "moje škola". . . . . . a ještě fotogenická domianta našeho města metličanský...

Další vyšívaná dečka v modrohnědé kombinaci, aby se hodila do obýváku. Předlohu i s kraječkou okolo jsem si koupila, ale kraječka  dečku stahuje, takže vypadá jako špatně vyžehlená. Asi ji budu muset  odpárat a přišít volněji novou. Ale přiznávám, že se mi do toho zatím moc nechce. Nové věci dělám ráda, ale opravy nee. Ale to asi každý.

Ráno, když jdu na nákup, pozvednou mi náladu,  na podestě schodiště  kvetoucí kaktusy. Nejsou moje, ale pěstuje je sousedka a řekla bych, že velmi úspěšně.  Má tam umístěné čtyři a každý má jinou barvu květů. Tak se pokochejte se mnou. . . .tenhle oranžovo růžový má květů nejvíc. . .

Dnes je u nás krásné, přímo jarní počasí, sluníčko svítí a je krásně teplo. Odhadovala bych to tak na začátek dubna. Doufám, že si to paní Zima nebude chtít v  březnu a dubnu vynahradit a nenasype plno sněhu.  Takže mě sluníčko vylákalo  na malou procházku. Foťák jsem si s sebou sice vzala, ale fotit nebylo co nebo nějak špatně koukám. Tak jenom ještě částečně zamrzlý rybník na kraji města. . . . . . chudák strom, celý porostlý houbou. . .  . . . a ještě pohled na novou zástavbu, v pozadí kostel  U hřbitova. . .

Poslední dobou nějak zanedbávám svoje stránky. Nějak se mi zalíbilo lenošení, nemám náladu ani na ruční práce, jen mám chuť se povalovat a číst si. Ani venku není co fotit, dnes třeba celý den prší. Tak jsem sáhla do archívu a vybrala pár obrázků, které jsem nafotila v různých městech, ale které mají něco společného. Jsou na ních zajímavosti, které se mi zalíbily na domech. Luhačovice - vila v Masarykově ulici Tábor - štít domu Na Parkanech Tábor - štít domu na Žižkově náměstí Nový Bydžov - Sokolovna /ten holoubek se tam připletl náhodou/ Nový Bydžov - bývalá lékarna U zlaté koruny Lázně Bělohrad  - dům Pod věžičkou Jilemnice - bývalá Spořitelna

Tomovi byly asi tři roky a strašně rád telefonoval, samozřejně na pevné lince, mobilů ještě moc nebylo. Jak zazvonil telefon, už k němu běžel, vzorně se představil a pozdravil, no a když to byl někdo z rodiny tak si s ním chvíli povídal. Jednou jsem dceři volala a z telefonu opět zaznělo :" Tady Tomáš, dobrý den", tak jsem pozdrav opětovala a hned opáčila: "Ahoj Tomečku, jak se máš?" a to,  co se ozvalo na druhé straně mi vyrazilo dech:" Mám se špatně, mám zlomenou nožičku, spadl jsem ze schodů".  V duchu jsem zalamentovala: " Zatracené schody, dřevěné, naleštěné, co jsem se jim naříkala, aby na ně dali nějaký koberec" ale Tomáška jsem se nejapně zeptala:" A máš nožičku v sádře?" načež jsem hned dostala odpověd: " No jo babičko, dali mi sádru a ještě taky berličky, ale ani to moc nebolí".V tom slyším, že přichází dcera a říká: Tomku, ty si nepamatuješ co jsem ti včera nařídila? no a než mě stačila říct ahoj, už jsem spustila:...

Na začátku týdne jsem nafotila krásně ojíněné stromy, ovšem než jsem je stačila dát na blog, už začalo pršet a všechna zimní krása je pryč. Nejdřív bylo náledí, tak jako všude a teď jen kaluže a bláto. krásné ojíněné větve stromů se zábleskem sluníčka. . . . . . tohle by mohla být hádanka, ale povím, je to kmen a větem stříbrného smrku a ojíněná větvička. . . . . . kousek trávníčku u domu, kde nebyl sníh. . . . . . drátěný plot jako ze zimního království. . . A tohle je fotka z dnešního dne, romantika žádná. Jen mě překvapilo, jak je tráva pěkně zelená.