Kterak měl vnouček zlomenou nožičku

Tomovi byly asi tři roky a strašně rád telefonoval, samozřejně na pevné lince, mobilů ještě moc nebylo. Jak zazvonil telefon, už k němu běžel, vzorně se představil a pozdravil, no a když to byl někdo z rodiny tak si s ním chvíli povídal. Jednou jsem dceři volala a z telefonu opět zaznělo :" Tady Tomáš, dobrý den", tak jsem pozdrav opětovala a hned opáčila: "Ahoj Tomečku, jak se máš?" a to,  co se ozvalo na druhé straně mi vyrazilo dech:" Mám se špatně, mám zlomenou nožičku, spadl jsem ze schodů".  V duchu jsem zalamentovala: " Zatracené schody, dřevěné, naleštěné, co jsem se jim naříkala, aby na ně dali nějaký koberec" ale Tomáška jsem se nejapně zeptala:" A máš nožičku v sádře?" načež jsem hned dostala odpověd: " No jo babičko, dali mi sádru a ještě taky berličky, ale ani to moc nebolí".V tom slyším, že přichází dcera a říká: Tomku, ty si nepamatuješ co jsem ti včera nařídila? no a než mě stačila říct ahoj, už jsem spustila:"To jsi tomu chudáčkovi nařídila, aby mi nic neříkal, to si myslíš, že nepoznám, že má nožičku v sádře, co jsem se vám naříkala o těch schodech atd." jenže moje hudrování přerušila dcera pro mě nepochopitelným zaječením "Tomáši" tím jsem já ztratila dech a než jsem se stačila znova nadechnout ,ozvala se tentokrát téměř zoufalým hlasem dcera ke mě: Mami prosím tě buď v klidu, žádnou nožičku zlomenou nemá, on si jen teď poslední dobou takhle strašně vymýšlí, kecá a navíc ještě dělá mrzutosti. Proto jsem mu zakázala brát telefon, s tím, že když nejsem v místnosti má pro mě přijít. Včera byla na spadnutí nepříjemnost s druhou babičkou. Přinesla nějaké rohlíčky na ochutnání a moc pospíchala, takže mi je jen předala u vrátek. Pak volala, jestli nám chutnaly a já slyším toho holomka, jak ji říká, že nám vůbec nechutnaly, že jsou tady na míse všechny, že si pro ně může přijít. Přitom už byly dávno snědené. Na štěstí se mi to podařilo babičce vysvětlit, takže se neurazila. Už si s ním nevím rady, asi mu nařežu." Teď jsem zase  koukala já, jako hloupá, vyprávěl mi o své zlomené nožičce tak věrohodně, i berličky přidal, ale zase na druhou stranu přiznal, že ho to nebolí, bodeť by ne, když mu nic není. Nařezání jsem dceři rozmluvila a svorně jsme celá rodina, když začal  něco vykládat říkali: " Už nám zase vypravuješ pohádky" a tak podobně, až ho to přešlo. Ošem kdyby tohle četl starší vnuk, určitě by zopakoval to, co jsem od něj slyšela nedávno:"Babi, jak můžeš říct, že ho to přešlo, vždyť si vymýšlí a  žvaní pořád a to mu to ještě holky baštěj a nakonec i ty mu na ty kecy někdy skočíš " Takže musím přiznat, že je pravda, že ho to tak úplně nepřešlo, povídavost a dělání si legrácek mu zůstaly.