A pak, že je jaro. . .

Děkuju vám všem za přáníčka a hezká slovíčka. Dřív jsem poděkovat nemohla, protože hned po Velikonocích jsme šupli počítač na opravu, zaúkolovali naši mládež, aby ho po opravě vyzvedla a ujížděli na chaloupku. Počasí bylo příjemné, jenže nás čekala spousta práce. Po tak dlouhé nepřítomnosti bylo potřeba chaloupku pořádně uklidit, takže jsme smejčili, myli, nosili na sluníčko matrace, peřiny, no jak to bývá při velkém úklidu. Jen jsem přišla na jednu věc, zatím, co jsem to dřív měla hotové raz dva, teď mi to trvá podstatně dýl. No nedá se nic dělat, nemládnu. Tohle pondělí jsme si udělali malou procházku, sice trochu foukal vítr, ale bylo moc hezky. O to větší bylo moje překvapení v úterý, když jsem se podívala z okna. Venku chumelenice jako v lednu. Honem jsem běžela pro foťák, abych provedla dokumentaci, ale mohla jsem jít klidně pomaličku, protože sněžit nepřestalo téměř celý den a ochladilo se na -2 C. Odpoledne jsem navrhovala, že bychom mohli jet domů, co tam, jen sedět u kamen a topit, ale mužovi se moc nechtělo, měl obavu, že by naše autíčko tu silnici do dost prudkého kopce nemuselo zvládnout, protože už je přezuté na léto. Přiznávám, že za to můžu já, protože jsem pořád muže uháněla, že už je hezky a my pořád máme zimní obutí a že to dělá rámus. Tak mě zase jednou poslechl. Samozřejmě, že jsem se kála a sypala si na hlavu popel. Včera odpoledne sníh ze silnice zmizel a byl dokonce nějaký ten stupínek nad nulou, takže jsme sebrali Bony a ujížděli domů, do tepla.

. . . chumelilo pěkně hustě a velké kusy. . .

. . . chudinky kytičky na zahrádce dostaly zabrat, myslím, že už je s nimi pro letošní jaro konec. . .

. . . tradiční pohled ze dveří, tentokrát takový smíšený - jaro a zima

. . . už je docela bílo, jen vyšší tráva vyčuhuje. . .

. . . jestli myslíte, že tohle je kvetoucí strom, musím vás zklamat. . .

. . . je to sníh. . .

Příště nějaké obrázky bez sněhu, už opravdu jarní.