Po stopách vojenského života

Náš další výlet tak trochu mapoval místa, kde se manžel, jako voják, pohyboval. Jeli jsme přes Hartmanice a dál do Železné Rudy. Železná Ruda leží na samé hranici České republiky a spíš než železnou rudou, která městu dala jméno, je známá jako rekreační středisko, na hotel nebo penzion narazíte na každém kroku. Původně jsme mysleli, že navštívíme některé z jezer, ale protože bychom nestihli navštívit další místa vojenské služby, upustili jsme od toho. Nakonec jsme tam už byli. Prošli jsme městem, abychom zjistili, co se za ta léta změnilo a udělali pár obrázků.

Hlavně kostela Panny Marie Pomocné z hvězdy, který byl postaven na přání a náklady hraběte Wolfa Jindřicha Nothafa z Wernbergu na místě původní kaple v letech 1729 - 1732 a to v barokním stylu. Mezi jeho zvláštnosti patří půdorys šesticípé hvězdy a dvě kopule s hvězdou. Celá střecha je krytá šindelem a obtížný krov zhotovil tesař Matyáš Lehner.. V kostele je ještě pět postranních oltářů, křtitelnice ze šumavské žuly a lustr ze šumavského skla.

. . . nahlížíme do Německa. . .

. . . Velký Javor na německé straně. . .

Dál jsme pokračovali přes Prášily do Srní, kde jsme se chtěli zastavit na oběd. Jenže restaurace těsně před Srním byla zavřená a když jsme vystupovali už uprostřed Srní před další, odemykala ji paní a prohlásila, že je pondělí a že mají všude zavřeno, ale že můžeme jít do Grilbaru, který jim taky patří a tam, že se dobře najíme. Vstoupili jsme tedy tam a udivilo nás, že tam není ani noha, ač bylo těsně před dvanáctou hodinou. Zřejmě se nikdo nechtěl dobře najíst, ale po nahlédnutí do jídelního lístku jsme pochopili proč a odešli taky. Dál jsme tedy bez oběda pokračovali na Modravu a tady nás na parkovišti uvítal nápis

a dál i otevřené restaurace, žádné zavřené pondělky tu nedrželi a tak jsme se u jedné z nich na předzahrádce najedli. Na stěně byl pověšený tenhle věnec a protože mě takové věci zajímají, vyfotila jsem ho, ale ani po bližším prozkoumání jsem nepoznala z čeho je.. .

. . . u vedlejšího domu si nás prohlíželi nebo my je ? děda s krosnou na zádech a babka v šátku. . .

Pochodili jsme po Modravě a okolí, udělali pár snímků, zde je třeba Klostermanova chata. . .

. . . a zastavili se v příjemném dřevěném stánku na kafčo a za chvíli jsem si všimla, že nesedíme u stolu samotní, tedy další host seděl přímo na stole a přišel nebo spíš přiletěl asi na pivo. Vydžel s námi celou dobu a zůstal i když jsme odcházeli. Zkoumala jsem, co by to mohlo být za brouka a podle atlasu bych to tipla na Kozlíčka smrkového, ale nevím, můžu se mýlit, ale každopádně fešák. . .

Další naší zastávkou byla Kvilda. I zde je hodně penzionů a hotelů . . .

. . . a ještě kostel sv. Štěpána, který byl původně dřevěný, ale v roce 1889 byl zničen požárem. Na jeho místě byl postaven tento nový kamemnný. . .

Dalším naším cílem byla Čeňkova pila, ale obrázky odtamtud spojím se snímky v článku o řece Vydře.