Poutní chrám Luže

Je to asi 15 až 20 let co jsem se služebně dostal do Hamzovy dětské léčebny v Luži. Soutěž jsme tenkrát nevyhráli, ale upoutal mě tam nádherný kostel už zdáli viditelný. Tenkrát jsem neměl foťák a i vrata byla zavřená, takže jen z venku kolem oplocení se dalo obejít. Nyní po tak dlouhé době jsem se tam dostal znova když jsme tam byli na návštěvě za pacientem v léčebně. Ten kostel tady v Luži, Panny Marie Pomocnice mě trochu připomíná kostel, též Panny Marie na Hostýnu. Na Hostýn jsme se chystali s Ivankou při naší dovolené v Luhačovicích, jenže jsme se tenkrát zdrželi v Zoo Lešná a na cestu na Hostýn bylo už málo času, bohužel už jsme se tam nepodívali. Ta podobnost je ve schodišti k hlavnímu vstupu a oba jsou zasvěceny Panně Marii. Možná ti kteří jsou z okolí Hostýna, nebo tam někdy byli, namítnou že věhlas Hostýna je mnohem větší (Ivanky bratranec který žije v Kanadě psal o tom, že i tam mají naši krajané poutní místo Hostýn) a mají pravdu, také je trochu jinak situovaný, hlavní pohled na vstup je impozatní s 250 schody vzhůru, v Luži je těch schodů jen čtvrtina a přístup je brankou ve zděném oplocení, takže odstup není tak otevřený aby byl z větší vzdálenosti hlavní vstup vidět. S jeho stavbou se začalo asi o 40 let dříve než stavba kostela na Hostýně.
O stavbu kostela se zasloužila silně věřící Marie Maxmiliána Eva Terezie baronka Hýzrlová (spíš Hieserlová) z Chodů. Byla dvakrát vdaná a oba manžele i své tři děti přežila. Původně tady na Chlumku stávala jen kaple, ale protože sem přicházelo stále více poutníků nechala baronka kapli zbořit a na jejím místě v letech 1689 - 1696 postavit tento kostel za vedení Minelliho a Aliprandiho. Dokončení kostela se bohužel nedožila, zemřela 1690, ale v roce 1698 byla uložena do hrobky před hlavním oltářem. Na hlavní oltář byl umístěn obraz od Lucase Cranacha který přivezli její rodiče z Itálie. Byl to obraz Panny Marie Pomocné, byl prý zázračný a rodina ho měla ve velké vážnosti. Ještě několik let pokračovali práce na vnitřní výzdobě a kostel byl slavnostně vysvěcen roku 1713. Kostel se pak dostal do majetku jezuitského řádu v Hradci Králové.

pohled z dálky, bohužel zamlžený


pohled vzhůru po schodišti


obraz venku nad vstupem, zatím nerestaurovaný


pohled z boku, věže obalené lešením




za měsíc už bez lešení, jen ta barevná kombinace se mě moc nelíbí, za mě, stejná barva jen světlejší a tmavší odstín




tady se trošku jak píšu výš podobá Hostýnu



Ty fotky bez lešení nafotila dcera, když s vnukem pokračují v návštěvě pacienta.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Všechněm nelze vyhověti

Obrázek
Nedávno mi přišla prezentace s podobným námětem, ale já ho znám jako básničku, jak jinak než od babičky. Myslím, že je v tom kus pravdy. Všechněm nelze vyhověti V létě, po silnici šedé, mlynář s hochem osla vede, na trh k městu, šťastnou cestu volá jezdec, oba jdete, proč si někdo nesednete, copak vám to rozum nedá - na osla si hošík sedá. Otec pak jde vedle pěšky, dohonili povoz těžký, vozka volá z pravé strany i ty kloučku nekáraný, bodejž by tě kopla husa, mladý jede - starý klusá. Synek slezl, prachem břede, na oslu zas otec jede, i toť necitelnost velká, ozvala se mladá selka při návratu ze svých polí, synka jistě nohy bolí, odstůně to mladé robě, na to vzal ho otec k sobě. Jeli dále - neznabozi křičel kmet, jenž pásl kozy, máte-li pak srdce v těle, vždyť jste zvířat mučitelé. Mlynář a syn na ta slova - slezli a šli pěšky znova.
Další informace

Přání

Obrázek
Sešel se rok s rokem a jsou tu zas kuřátka. Krásné a v pohodě prožité Velikonoce, v současné době hlavně zdraví a štěstí nebýt v nesprávný čas na nesprávném místě přeje všem známým i neznámým Mirek
Další informace

Trocha poezie

Obrázek
Každým rokem touto dobou se snažím nějakou zimní básničkou navodit vánoční náladu a tak v tom chci pokračovat i letos, i když, alespoň u nás zatím sníh není a fučí pěkně silný vítr, takže to vánočně zatím vůbec nevypadá.
Další informace