Iva221

A tenhle je z loňska

Dnes mají naši milovaní vnoučkové narozeniny. Ano, oba jsou narození ve stejný den. Kubovi je dnes 18 a Tomkovi 15 let. Včera byla oslava s grilováním a tak jsem si myslela, že udělám nějaké obrázky a oslavu tady přiblížím. Jenomže mě kluci nějak prokoukli a jakmile jsem vytáhla foťáček hned se ozvalo:"Odeberte babičce zbraň, je s ní nebezpečná, určitě by fotky dala na své stránky". Nakonec mě nechali nějaké obrázky udělat, ale slíbila jsem, že je tady nezveřejním, tak musím slovo dodržet. Ale o jiných fotografiích řeč nebyla, takže se myslím, že některé předvést můžu. Nejdřív bych ale malinko zavzpomínala na dobu, když byli malí. Kubík byl od malička takové tiché, přemýšlivé, jemné dítě. Velmi brzy se naučil spoustu písniček a tak jsme spolu zpívali. Často chtěl, ať zpívám jen melodii a on hádal písničku. Potom miloval,, když mu děda vyprávěl všelijaké příhody. Jednou se mu zmínil o Titaniku a to ho zaujalo natolik, že jsme všichni museli shánět obrázky, znal rozměry lodi a ...

Teď jsem tu zase chvilku nebyla. Protože bylo hezky a manžel měl chuť jet na hory, tak mě přesvědčil, že mi tam bude určitě lépe a že se tam doléčím. Moc se mi nechtělo, ale nakonec měl pravdu. Bylo moc hezky, tak jsme pomalu dodělali, co bylo ještě potřeba a já jsem udělala zase nějaké obrázky. Poslední letošní růže . . . . tahle kytička dělá zahrádku alespoň trochu veselejší letošní švestkové nadělení, ale ještě to chce pár dnů sluníčka. . . . . . houby nerostou, ale narazila jsem na tyhle krasavice a jednoho kozáčka . . . . . . . v noci trochu sprchlo a ráno jsme měli na náspy tuhle návštěvu . . . . . a ještě tahle rostlinka, na horách ji říkají pupava, je to vlastně bodlák, rostoucí při zemi a pak zaschne a udělá takovouhle hvězdičku. V létě jsme jako děti bodláky otrhávaly a to "srdíčko" uprostřed jedly. Chutná jako mladá kedlubna.. . . . a ještě pohled navečer z okna . . . . . a tohle včerejší smutné počasí nás vyhnalo domů, ze dveří není vidět skoro nic, jen mlha. . .

Teď jsem tu chvilku opět nebyla, ale ne proto, že bychom byli na chaloupce, jak jsem chtěli, ale protože ležím v posteli a mám chřipku a docela mě zmohla, bolí mě "celej člověk", mám teploty a na nic chuť a o nic zájem, jen spím. Teď manžel odešel nakoupit, tak jsem chvilku vylezla, (jinak by bylo zle, že neležím) abych vás aspoň pozdravila a dala sem panenky, které jsem začala někdy začátkem sprna a dokončila, než mě ta chřipajzna zmohla.

Dokončila jsem dečku, kterou jsem našla rozpracovanou na chaloupce. Když jsem dodělala tuhle oválnou dečku, nakreslila jsem si ještě obdélníkovou, jen s vyšitými protějšími rohy stejným vzorem jako je oválná. Na jaře jsem si ji vzala na hory, nechala tam a pak už jsem si na ni ani nevzpomněla. Teď jsem ji tam našla a dovyšila. Tohle je ta oválná a tohle je ta zapomenutá

Jak jsem již psala, udělali jsme si výlet a to na Přední Žalý. Je to vrch v nadmořské výšce 1019 m, mezi Beneckem a Vrchlabím. Na vrcholu byla postavena v r. 1836 dřevěná rozhledna, kterou v roce 1892 nahradila rozhledna kamenná, vysoká 18 m. Z ní by měl být krásný výhled na Krkonoše - na Sněžku, Černou horu, Zlaté návrší s mohylou Hanče a Vrbaty a dále na Ještěd, Trosky a Bezděz. My jsme to štěstí neměli, protože viditelnost byla docela špatná. Jeli jsme do Herlíkovic a odtud lanovkou.Cesta lanovkou trvá asi 17 min. a musím přiznat, že se mi to moc nelíbilo. Jednu chvilku jsem dokonce zauvažovala, že dolů půjdu pěšky, ale hned jsem tenhle nápad zavrhla, protože tu hroznou cestu z kopce, by asi moje kolena nevydržela. Zpáteční cesta mi připadala mnohem lepší a už se mi i líbila. Pokud se týká okolí rozhledny, byla jsem dost zklamaná. Začali tam stavět restauraci, která se mi tam osobně, vedle té rozhledny moc nelíbí. Já bych si tam spíš dokázala představit několik menších stánků ve sty...