Iva221

Tak konečně měl vnuk po nemoci čas a přišel jako hlavní nápověda vkládat obrázky. Byl jako poradce mě přes rameno, takže je to ode mě dost kostrbaté. Snad se časem budu zlepšovat. Zatím zdravím všechny blogové přítelkyně. Ivančiny růžičky Už odkvétá Kvetou jedovaté ocúny, nastupuje podzim Je to vidět i na zemi A o několik dní později Asi poslední letošní růžička

Dneska je to tři měsíce co mě Ivanka opustila. Na srpen a září nám vůbec připadá několik výročí. Většinou jsou smutná, v srpnu umřel tchán, můj otec, můj děda, v září pak mamka. Výročí k oslavě mohly být v srpnu dvě, dcera má svátek a to druhé mohlo být ještě hezčí, osobní. V srpnu by to bývalo bylo 49 let co jsme se s Ivankou v Pardubicích v chrámu svatého Bartoloměje vzali. Ivanky strýček a tetička někdy kolem roku 1975 měli zlatou svatbu. Pojali to ve velkém, skutečně jako nová svatba v kostele. Strýček totiž byl varhaníkem a hrál asi ve třech kostelích. Hostů se nás sjelo snad pětadvacet. Když jsme se o tom bavili, sestra na to nějak při různých vzpomínkách zavedla řeč, ptala se zda tu zlatou svatbu budeme nějak slavit. Protože Ivanka ani já si na okázalosli nepotrpíme uvažovali jsme o tom, že bychom si jako dárek mohli zopakovat Bulharsko. Za dva roky po svatbě jsme si udělali krásný čtrnáctidenní výlet na Zlaté Písky a bylo to moc pěkné. Za loňský rok jsme si chaloupky moc neužil...

Milé dámy, kamarádky nebo přítelkyně mé manželky, nevím jak vás mám oslovit. Vím, že jste si mezi sebou tykaly, ale to si netroufám. Musím se vám svěřit s trápením které mě potkalo. Už docela dlouho je manželka nemocná a nemůže se o svůj blog starat. Zbylo to tedy na mě abych se nějakým způsobem na tomto blogu projevil. Protože jsem se do její práce na blogu nijak zvlášť neangažoval, jen občas byl přizvám posoudit který obrázek by byl vhodnější, neumím s ním nijak zvlášť pracovat, o vkládání fotografií nemluvě. S bídou vypotím tento článek a doufám, že se mě povede jej vyslat. Měli jsme dost plánů která místa v naší krásné zemi navštívit, ale člověk míní a Pán Bůh mění. Na podzim musela na operaci, z toho se celkem jakž takž dostala, ale najednou v polovině ledna se to zhoršilo a zůstává v nemocnici. S pozdravem od ní se s vámi loučím a až se manželka vrátí, určitě se svého blogu zase ráda ujme. Ještě jednou zdravím a přeji všem jejím přítelkyním a známým hodně zdraví a štěstí do další...

Moji milí návštěvnici mých stránek, moc vás všechny zdravím. Konečně se dostávám k tomu, abych napsala slibovaný článek, z našeho téměř posledního výletku. Od října se stále potloukám po nemocnici a i když teď jezdím na neděli na propustku, musím říct, že mě počítač unavuje, špatně se mi čte a tak na něj raději ani nechodím. Teď mě jen napadlo, že jsem sem dlouho žádný článek neuveřejnila, že by mi blog mohli zrušit a to bych docela nerada, i když jsem mnohdy, při nějakých změnách vyhrožovala, že ho zruším sama. A nyní něco o chrámu sv. Jakuba. Musím přiznat, že se mi za tu dobu už lecos vykouřilo z hlavy, ale budu se snažit. Počátkem 14 století se potřeba vlastního kostela stala velmi naléhavou, neboť v Kutné Hoře v té době stojí nevyhovující dřevěná kaple umístěná v bezprostřední blízkostí dolů. Proto se přistupuje k výstavbě vlastního kamenného chrámu, který by lépe odpovídal významu města. Podnik velkým dílem financují význačné patricijské rody spolu s horními úředníky. Gotický tro...

Před 14 dny jsme se hned po obědě rozhodli, že si uděláme výletek do Kutné Hory, ale jak jsme později zjistili, nebylo to rozhodnutí moc dobré, protože věnovat Kuné Hoře jen odpoledne, je opravdu strašně málo. Ve středověku byla Kutná Hora po Praze druhé největší a nejvýznamější město v Čechách, proslavené těžbou a zpracováním stříbra. V současné době je jedním z mála našich měst zapsaných do seznamu památek UNESCO. Nejdříve jsme navštívili, jak jinak, chrám sv. Barbory. Chrám sv. Barbory je, jak se píše v informacích, které jsme dostali ke vstupence, unikátní dílo vrcholné a pozdně gotické architektury. jehož stavba byla zahájena r. 1388. Prvním projektantem a stavitelem byl Jan Parléř, syn Petra Parléře stavitele Svatovítské katedrály. Stavba probíhala v několika etapách a podílelo se na ní mnoho architektů. Nejznámějšími byli Matyáš Rejsek, který zaklenul kněžiště, dále Benedikt Rejt, který v roce 1530 dokončil hlavní loď. V 19. století prošla stavba rozsáhlou rekonstrucí, architekt...

Blíže jsem se o vodním díle Les Království zmínila zde . Včera bylo krásně a já jsem někde slyšela nebo četla, že Les Království zachytil velké množství vody a zabránil zatopení Dvora Králové a okolí, tak mě napadlo, že bychom si tam mohli udělat výletek. Letos jsme kvůli počasí ještě moc "nevýletkovali". Když jsme tam přijeli, zjistila jsem, že tenhle "skvělý " nápad, jako jsem měla já, měla i spousta jiných lidí, takže první co bylo, že nebylo kde zaparkovat. Copak já jsem viděla místo hned, ale můj přepečlivý muž prohlásil, že bychom vyčuhovali a začal zacouvávat do toho, podle mě, nejméně vhodného místa, vedle docela hlubokého rygolu a hned těsně ke kraji, abychom nestáli moc do cesty, po které v neděli určitě nikdo nejezdí. Nakonec tam byl dál i zákaz. Zatím co se snažil a já hysterčila, že se napitá zem utrhne a on spadne i s autem do toho téměř metrového rygolu, přijalo další auto, pán klidně zajel na místo, které jsem nejdřív navrhovala já, bez ohledu jestli...