Les Království

Blíže jsem se o vodním díle Les Království zmínila zde. Včera bylo krásně a já jsem někde slyšela nebo četla, že Les Království zachytil velké množství vody a zabránil zatopení Dvora Králové a okolí, tak mě napadlo, že bychom si tam mohli udělat výletek. Letos jsme kvůli počasí ještě moc "nevýletkovali". Když jsme tam přijeli, zjistila jsem, že tenhle "skvělý " nápad, jako jsem měla já, měla i spousta jiných lidí, takže první co bylo, že nebylo kde zaparkovat. Copak já jsem viděla místo hned, ale můj přepečlivý muž prohlásil, že bychom vyčuhovali a začal zacouvávat do toho, podle mě, nejméně vhodného místa, vedle docela hlubokého rygolu a hned těsně ke kraji, abychom nestáli moc do cesty, po které v neděli určitě nikdo nejezdí. Nakonec tam byl dál i zákaz. Zatím co se snažil a já hysterčila, že se napitá zem utrhne a on spadne i s autem do toho téměř metrového rygolu, přijalo další auto, pán klidně zajel na místo, které jsem nejdřív navrhovala já, bez ohledu jestli trochu vyčuhuje nebo ne, zastavil a odkráčel. Hudrovala jsem, že mi tohle určitě muž dělá schválně, on se bránil, že už bych za ty roky, co jsme spolu, mohla vědět, že nic naschvál nedělá. To vím, ale tohle určitě jóóó. Taky jsem začala vyhrožovat, že začnu jezdit, řidičák mám, ale jaksi mi chybí lékařské osvědčení o řízení. To jsem si ještě neobstarala a je fakt, že mě řízení moc neláká, jinak už bych si to dávno zařídila.

Silnice, vedoucí po přehradě. .

. . . přehrada. . .

. . . vydali jsme se procházkou proti proudu Labe, tady je vidět jak byla voda vysoko, téměř až k přepadovým oknům. . .

. . . stromy u cesty se svými vyplavenými kořeny držely země jako pařáty. . .

. . . a cesta nevedla jen přes kořeny, ale taky pěkným blátem. . .

. . . na jedné straně cesty byl sráz dolů do řeky. . .

. . . a na druhé, stráň s pěkně velkými balvany. . .

. . . některé vypadaly, že přímo čekají, až jim někdo pomůže dolů. . .

. . . a už jsme došli na místo hrůzy. Na stromě je znát, kam až sahala voda. Lano ovinité kolem kmenu tvoří část zábrany

přes řeku na druhou stranu. Na laně jsou zavěšené klády, jako plováky, o které se naplaveniny zarazí a nedostanou se až k hrázi. . .

. . . a že jich je spousta. Vůbec si nedokážu představit, jak se to bude odklízet. . .

. . . tříkolka, kterou zřejmě někdo vytáhl výš na břeh byla v pořádku, jen pořádně vydrhnout a vydesinfikovat a určitě by dělala radost dál. . .

. . . dál od zábran po proudu už to vypadalo docela hezky. . .

. . . i pěšinka se zlepšila. . .

. . . potkali jsme i koníky s dětmi.. .

. . . zašli jsme si na občerstvení, nahoře nad elektrárnou je trochu vidět posezení. Obloha byla krásně modrá. . .

. . . jenže když jsme se vraceli k autu, už to tak krásná nebyla a občas se pěkně zablesklo. Měli jsme štěstí, sotva jsme sedli do auta začaly padat první kapky a potom přišel pořádný liják. Dokonce se objevily i pěkné kroupy, ale ty padaly jen v takovem ne příliš širokém pruhu. Když jsme přijeli domů, tak nebylo po dešti ani památky.

. . . byla jsem ráda, že se nám to pršení vyhne, jenže moje radost netrvala dlouho, za chvíli jsem šla na balkon a už to bylo tady. Pršelo, ale tak silně jako ve Dvoře Králové ne.