Ubrus za 25 Kč

Jednou za čas se u nás koná akce, které říkáme "hrabák" - prodej dovezeného použitého zboží z ciziny. Kamarádky si to pochvalují a skutečně někdy tam koupí pěkné věci. I rozhodly jsem se se švagrovou, že se tam také půjdeme podívat. Jenže ouha, chodily jsme po hale jak bludné ovce a neviděly jsme nic, v čem bychom byly za "hvězdy". Až jsem přece něco zahlédla, nebylo to sice oblečení, ale z regálu vyhozený ubrus, tedy přesněji předtisk, který nějaká žena v cizině kousíček vyšila tlustou vlnou, asi 1/2 cm stehy. Mrkla jsem na to a už jsem v duchu viděla, jak bude ubrus vypadat. U pokladny jsem zaplatila celých 25 Kč a mazala s úlovkem domů. Doma jsem vypárala tu hrůzu, opatrně, aby nezmizel předtisk jsem ubrus vyprala. Ale o to jsem nemusela mít strach, nakonec mi dalo dost starostí, aby vůbec zmizel, nechtělo se mu, ani když už tam neměl co dělat. Hned druhý den jsem se plná elánu pustila do vyšívání. Jenže jak výšivka pomalu přibývala, tak o to rychleji mě elán opouštěl. Byla to hrozná piplačka a bylo toho hodně. Přiznávám, že ke konci jsem musela přemlouvat sama sebe, abych to vůbec dokončila. Odložit " na potom", jak to dělám, když už mě něco nebaví, taky nešlo, protože švagrová mě neustále popichovala, jestli to neskončí taky někde v hrabáku. No, konečně tu byl poslední steh a takhle to dopadlo.