Bára

Asi 300 m od naší chalupy, na protější stráni, mají tři pejsky a jedním z nich je Bára. Vždycly. když přijedeme na chalupu, se Bára za chvíli objeví a po dobu našeho pobytu na chalupě je zkrátka naše. Myslím, že to trvá tak asi 8 let. Jak tak hned zjistí, že jsme přijeli nevím, vidět k nám od nich není, snad to cítí i na dálku. Většinou leží v chodbě nebo je se mnou na zahrádce. Dokonce i když prý nemá kočky ráda, a naše Bony zase psy, holky se respektují. Bára není žádná kráska, je to takový horský voříšek, jedno ouško nahoru, druhé dolů, ale má krásné oči a je ohromně milá a rozumná. Jednou, když jsem ji dala jídlo se sebrala a běžela domů. Bylo mi divné, proč běží pryč, ale za chvilku se vrátila s dalším jejich psem. To se další den opakovalo, ale pejsek se nám odvděčil tím, že nám očural co se dalo. Když jsem to uklízela, tak jsem Báře říkala, ať už pro něj nechodí, že mi přidělal práci a takové ty řeči. Nevím, jestli pochopila, co ji říkám, ale už pro něj víckrát nešla.

Loni jsme nebyli na chalupě nějakou delší dobu a když jsme přijeli, očekávali jsme přirozeně, že Bára přijde. Ale nic, nepřišla ani druhý den, ani třetí. To už mi nedalo, a s miskou dobrot v ruce, ale s velkou obavou v srdci, jsem se vydala za ní. Venku běhali jen dva psi a Bára nikde. Srdce se mi sevřelo a nic jiného mě nenapadlo, než že Bára už nežije. V tom vyšel ven její pravý páník a hned věděl, že sháním Báru. Načež jsem se dověděla, že Bára má na stará kolena štěňátko a pořád u něj leží, že ji tam musí dávat i jídlo. Nakonec řekl, ať ji zkusím zavolat, ale že stejně nepřijde. Tak jsem rozklepaným hlasem zavolala a představte si, že Bára přiběhla a svou radost dávala najevo nejen ocáskem, ale celým tělíčkem i očima. Přiznávám, že mě vytryskly slzy, tak mě dojalo, že přiběhla i její radost, že se zase vidíme. Dala jsem ji misku s dobrotami, které s chutí snědla, trochu jsme se pomazlily a pak jsem ji poslala zase za jejím miminkem. Za pár dní k nám vždycky několikrát za den na chvilku přiběhla a když si štěňátko vzali noví páníčci, byla Bára zase naše.

Bára s Bony.

Jak vidí, že držím foťák, většinou se celá schoulí a dá hlavu dolů.

Bára přivedla "čuravého" kamaráda.

Barča se mnou na zahrádce, já pracuji a Bára přihlíží, ale někdy ji to zmůže a lehne si u mě a spí.

S manželem si taky moc dobře rozumějí.