Bony

Ještě pár fotek našeho rozmazleného miláčka.Teď po dobu naši nepřítomnosti bude v péči švagrové, se kterou opět nebude "mluvit", jako kdyby za to mohla, že jsme pryč. Když se vrátíme my, bývá to různé, buď za mnou běhá, jako malé dítě a kníká (mňoukáním se to nazvat nedá) nebo trucuje, sedne si a kouká do zdi a na naše lísání se a vnucování nereaguje. Ale až si dá páníček kafíčko, tak mu určitě hned vyskočí na klín a bude se mazlit.

Tady se neusmívá, jak by se mohlo zdát, ale je na mě rozčilená, protože ji chci vyhodit ze své nově povlečené postele.

Tady mi provádí kontrolu ve skříni, na kterou musela nejdřív nějak vylézt, pak vyhodila na zem z poličky svetr a uvelebila se na dalším. Byla tam docela spokojená, vylézt nechtěla, musela jsem ji vytáhnout a za to po mě sekala packou. Poslední dobou by mě pořád "rovnala", zrovna včera šla pomaličku přede mnou, tak jsem ji vyzvala ať přidá a ona místo toho se otočila a sekla mi po noze, štěstí pro ni, že nepoužila drápky. Asi bych ji potrestala, vnoučkové si dělají legraci, když říkám, že jsem ji potrestala, protože vědí že bych ji neublížila, tak oni na to : "Babička opět kočku potrestala - hlubokým opovržením"

Tohle jsou medvídci, které tu zůstali po vnoučkách, když tu jako malí spávali a já nemám to srdce je strčit někam do sklepa nebo nedej Bože vyhodit. Bony u nich spává.

Naše kočička miluje igelitové pytlíky, jak se nějakého zmocní, tak si ho ustele pod hlavu a už spí