Bechyně

Okýnko s kočičkou v okně, které má na svých stránkách Maruška, mi připomnělo jinou kočičku, či spíše kocourka. Manželův otec pocházel z Bechyně a když byl v důchodu, jezdili tam s babičkou ke známým, kteří měli patro domu volné a rádi jim ho na měsíc i více přenechali. My jsme pak pro ně jeli a vždycky se tam týden zdrželi s nimi. Náš příjezd vítal hlavně děda, protože měl parťáka na procházky. Babička povoláním i koníčkem kuchařka, si na procházení moc nepotrpěla, raději pro všechny, včetně domácích, vařila, aby si to trochu užila, jak říkala, protože vařit pro dva nic není, tak musel chodit děda sám. Tím jeho společníkem se stávala naše dcera, když jsme tam jeli prvně, šestiletá. Ta procházky s dědou milovala a hlavně měla ráda, když ji děda vypravoval, co za rošťárny kde vyváděl, jako malý. Děda měl zase radost, že má vděčného posluchače. A nyní docházím k tomu kocourkovi. Na náměstí je dům, který je vyzdoben freskami, které měl vytvořit podle dědova vyprávění, pan Kocourek, který se tam zvěčnil nikoliv podpisem, ale obrázkem kocourka. A právě tuhle jeho podobiznu dával děda dceři hledat. Nevím, jestli je to pravda nebo si to děda pro pobavení své vnučky vymyslel. Ale když tam po mnoha letech dcera přijela, popadla své synky a už šli hledat kocourka. A věřte, že se hledá docela těžko.

A potom jsme se vzpomínkou na dědu, prošli některá místa, kde před lety spolu se svou vnučkou chodil. Pohled s mostu na město

Most, který byl postaven r. 1926-28 a vedou po něm kromě silnice i koleje pro první elektrifikovanou trať dle návrhu ing. Křižíka Tábor - Bechyně

Pohled od zámku na Lužnici

Předsunutá strážní věž - říká se jí Kohoutek, pohled od zámecké zdi

Kohoutek ze silnice

Bechyňský zámek

Náměstí v Bechyni, s dominantou kostela sv. Matěje