Psí školka

Téměř každý den navečer se před naším domem schází parta lidí z domu, se svými miláčky. Pokusila jsem se jejich zlatíčka vyfotit a požádala je, aby mi něco o sobě řekli.

Já jsem Nelinka, bydlím taky už 7,5 roku. Pořád jsem dobře naladěná, plná elánu a chuti do života. Ale fotit jsi mě měla přijít, když bylo světlo a ne teď s tím blikat, počkej, jaká budu mít na fotce očička.

Musím taky přiznat, že mě trošku rozčilují ti mládežníci, co se sem teď přistěhovali. Chtějí totiž, aby je chovala i moje malá panička, ale to nedovolím, Natálka je jenom moje.

Mě vybrali jméno Beruška a myslím, že se strefili. Jsem taková drobná, křehká, ráda se mazlím a chovám. Rošťárny, co tady provozují ostatní, raději sleduju zpovzdálí . . . . . . .

. . . . . a když mě chtějí do nich zatáhnout, raději utíkám . . . . . .

kam jinam, než paničce do náruče. . . .

Moje jméno je Eliška, jsem velmí čilá a rozhodně nesnáším nějaké líné posedávání. Kde jsem, tam musí být vzruch, nějaké menší pranice, jsem takový ďáblík - pokušitel. To mě nakonec vidíte na očích. A už mě pusť . . .

Já jsem Cori, nejmladší z celé party, přistěhoval jsem se teprve nedávno. Zpočátku jsem trošku brečel, to víte, bez maminky a noví páníčci si ráno klidně odešli, určitě někam běhat s ostatními pejsky a mě nechali doma. Ale už jsem se rozhodl, brečet už nebudu, ale až vyrostu a já vyrostu hodně, tak je srovnám. . . . . .

.

. . . . . nevoní. . . . .

.. . . . ale chutná . . . .

Vidíte ten Cori už zase jen tak klidně stojí, hurá na něj . . . . .

Nelinka: Eli, kam jsi odnesla Natálce botičku, hned ať je tady nebo . . . . .

. . . . a jdem na to, ty máš babu . . . .

Tak to je všechno, pokud to není přesně tak, jak mi to řekli, omlouvám se za chybný překlad.

A ještě pro pořádek musím dodat, že pokud pejsek něco ztratí, páníčkové to uklidí.