Srdíčka
Dnes už uzavřu tu pouťovou tematiku, ale nedá mi, abych ještě neukázala srdíčka, která mi každý rok z pouti nosí moji vnoučkové. Pokud byli malí, tak s rozjásanýma očima, teď už jaksi stydlivě položí srdíčko na stůl, ale nezapomenou. A já je přidávám na nástěnku, kterou jsem si udělala v kuchyni. Dcera sice říká, ať to už zlikviduju, ale to já nemůžu udělat, je to pro mě památka. Některá srdíčka jsou už taková "pochroumaná" a vybledlá, ale zůstávají.
Tohle je z letošní pouti, tentokát to bylo i pro dědu
a tyhle jsou vždy o rok starší, ale jsou to jen některá
tenhle rok byla dvě, protože se nemohli dohodnout jakou barvu, tak koupil každý jedno
Takhle jsou zavěšená
A tohle srdíčko je staré asi 30 let a přinesla mi ho moje malá dcera a jako dnes slyším její hlásek: "Maminko, tohle srdčko jsme ti koupili s tatínkem, protože tě máme rádi"
Komentáře
Okomentovat