Strašidýlko

Tohle strašidýlko u nás bydlí už pěkně dlouho. Dostala jsem ho od dcery a moc se mi líbilo. Ovšem, můj tehdy malý vnouček, si ho přímo zamiloval. Jak mohl, už ho hladil a choval. Dcera usoudila, že je potřeba strašidýlko umístit někdě výš, že by takhle, v Kubíčkově péči mohlo přijít k úhoně. Tak jsem strašidýlko dala do vyšší poličky. Ovšem podcenily jsme našeho broučka. Sedíme v kuchyni, (nevím proč, ale nejlíp se nám tam povídá) a najednou rána a brek. Kubík si přitáhl židli a chtěl strašidýlko pochovat, jak potom hlásil, ale až nahoru nedosáhl a už to bylo. Strašidýlko na kusy. Tehdy jsem musela moc bránit, aby mu maminka nějakou nelupla, hlavně za lezení na židli. Vnouček nespadnul, strašidýlko jsme poslepovaly, daly zase dolů a když začal chodit Kuba do "Lidušky" na keramiku, tak mi udělal nové. Jenom škoda, že ho na radu paní učitelky oglazoval, přírodní by bylo asi hezčí. Tak to je příhoda našeho domácího strašidýlka.