Co týden dal

Tak jsem se zase po nějaké době dostala k počítači. Nejdřív zlobil internet a pak manžel. Jak zlobí internet to znáte a manželovo zlobení spočívalo v tom, že za ním přišel kamarád, jestli by mu nepomohl, že mu "hoří akce", A hořelo zřejmě hodně, neboť se u nás po obědě nekonaly žádné siestičky v křesle, kdy bych sem mohla vlítnout, ba i kávička se pila u počítače a pracovalo se i v noci. Dnes dopoledne bylo konečně uhašeno. A to ještě ve středu jsme museli zajet do Hradce na kontrolu k lékaři.
Takže stručně popíšu, případně doložím obrázky, co se u nás za tu dobu událo. Bony si vzala ponaučení s důrazného páníčkova napomenutí a na stůl už nevylezla (ono taky nesvítí sluníčko), a leží tam co vždycky, na židli pod stolem.
V úterý vysvitlo trochu sluníčko, tak jsem si udělala procházku na luka, kde je stále ještě dost krásně čistého sněhu, zatím co v ulících jsou jen hromady špíny.
Ve středu jsme za velkého lijáku jeli do Hradce a tak pro zlepšení nálady, jsem si koupila další dvě Primulky
a potom na velikonoční výzdobu dvě kuřátka v kloboučku, protože jak se vyjádřil muž "máme doma těch blbin málo"
Ač celý den sluníčko nesvítilo, tak jsem teď mrkla z okna a takový západ jsem si nemohla nechat ujít.
To je všechno a teď se půjdu postupně podívat, co jste dělali vy.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Všechněm nelze vyhověti

Přání

Trocha poezie