Sluneční lázeň

Dneska ráno se mi vstávalo docela hezky, konečně svítilo sluníčko a tak jsem měla hned lepší náladu. Vstoupila jsem do kuchyně a ejhle, náš miláček Bony si taky užívá sluníčka, pěkně rozvalená na stole, hned vedle mých kytiček, bere sluneční lázeň. Nejdřív jsem se nadechla, že na ni začnu ječet, ale pak jsem místo toho běžela pro foťák. Přesto, že jindy, když ji chci vyfotit tak prchá, tentokrát ležela nevzrušeně dál. Jen jsem ale udělala tři fotky, přišel do kuchyně muž a už to začalo. Nejdřív jsem se dověděla, že sice ta kočka ví, že na stůl nesmí, ale nemá rozum, který já bych na rozdíl od ní mít měla a místo focení jsem ji měla lupnout, aby si to zapamatovala. Marně jsem obhajovala sebe i ji, že si taky chtěla užít sluníčka, když tak dlouho nesvítilo, že to přece jindy nedělá. Nakonec jsem šla dát nový ubrus. Ale na rozdíl od mého muže si myslím, že Bony rozum má. Poněvadž, když jsem dávala ten čistý ubrus, tak na mě mžourla a jasně jsem viděla, že mi tím říká:"Měla jsi dát bílý, víš, že na bílém ležím nejraději, neboj, já počkám až odejde a pak si tam zase vylezu, přece se nenechám připravit o tak příjemné poležení na sluníčku." Protože se muž pořád pohybuje v blízkosti, zatím to nesplnila, ale třeba zítra ráno. . . .