Zajíček

Při vaření oběda jsem mrkla z okna a zaujala mě nějaká hnědá, jakoby hrouda, ležící na sněhu mezi domy. Tak jsem zaostřila a zjistila, že je to zajíček. Běžela jsem rychle pro foťák, aby mi neutekl, abych ho mohla vyfotit, ale vypadal tam docela spokojeně. Přemýšlela jsem, jak se chudinka dostal do města, od luk ho dělí dvě poměrně hodně frekventované ulice. Ale je možné, že ho vyplašili psi, které na luka vodí jejich páníčci a tam je klidně pustí. Ale jak jsem zažila na vlastní kůži, kolikrát jsou to psi neposlušní a neovladatelní, že jsme se jich báli i my, natož chudinka zajíček. Vydržel u nás odpočívat dost dlouho, ale pak zmizel, ani jsem nezjistila, jestli se vydal správným směrem k lukám.