Jaro na chaloupce

Jak jste některé uhádly, byli jsme na chaloupce. Sice jsme tam chtěli být delší dobu, ale nepříznivé počasí nás vyhnalo domů. Nemám ráda, když je mlha až u oken a z oblohy crčí proudy vody. Připadá mi, že je tam strašně smutno.

Naopak taková rána, když otevřu dveře a sluníčko svítí, miluju. . .

. . . kousek rozkvetlé zahrádky, takové horské, bez plotu, jen s velkými kameny okolo. . .

. . .  motýlů lítalo hodně, ale jenom samá paví očka a dříve tam byla taková spousta druhů. .

. . . tady se dokonce zalíbila jedna kytička dvěma motýlům . . .

. . . tyhle žluté, plné narcisky už  pěstovala na zahrádce moje babička. . ..

. .  těhle drobných světle modrých kvítek je na jaře na louce spousta, ale nevím, jak se jmenují. .

. . . poměnka vykvetla na náspy mezi kameny, roste mi tam i tráva a pampelišky, které odstraňuju nožem, nechci použít žádnou chemikálii, . . .

kvůli těmto obyvatelům,  kterým se u nás v náspy líbí. Jak jsem už jednou psala, vyhřívají se pod kusem černého vaku, který manžel vyměnil u venkovního ohříváku vody. Když ho šel vyhodit, už se pod ním hřáli slepýši, takže tam pro ně zůstal natrvalo. To byli vnoučci ještě malí a hrozně rádi "haďánky" pozorovali a chovali.

. . .  tady jeden vyplazuje rozeklaný jazýček, jenže to v té rychlosti není na fotce moc vidět  

. . .  kus naší louky s jabloněmi a ještě neupraveným záhonkem, což už jsem napravila