Narcisková stráň

Nedávno ukazovala Janah na svých stránkách krokusový kopec.  V naší vesničce na horách máme zase narciskovou stráň. Je to trochu z ruky na "hořením konci" za  lesem, takže se tam každý rok nedostanu. Poprvé jsme tam byli asi před 10 lety s kamarádkou a mým malým vnoučkem a setkali jsme se tam s majitelem chalupy a stráně, kde tahle spousta narcisek roste.  Vyprávěl nám, jak mu tahle krása dělá radost, jak narcisky rozsazuje,  o kytičkách, které pěstuje na své zahrádce, jak suší seno a v zimě ho dává srnkám a oknem pozoruje, jak jim chutná. Trápilo ho, jak jsou lidi necitliví, jak ničí blízký les a vozí do něj odpadky.  Ve vsi o něm říkali, že je to blázen, ale já si myslím, že to byl člověk s velmi citlivou duší a velkou láskou k přírodě. A ještě něčím mě tehdy překvapil. Vnouček najednou prohlásil, že má žízeň a tak jsme byli pozváni dovnitř, do chalupy, že dostane napít. Přiznám se, že jsem tam šla s velkou obavou, jaký bude hrníček či sklenička, ze které bude vnouček  pít,  protože sám mužský, téměř na "konci světa." Ale pořádek a čistota mě doslova vyrazily dech. Teď je chalupa opuštěná, ale narcisky tam rostou stále. Takže tenhle můj maličký článek a obrázky jsou tak trochu na památku tohoto citlivého  člověka.