To, co se mi tentokrát líbilo nejvíc

Tento týden máme pěkně rozlítáno, všelijaké zařizování, kontroly u lékařů, dvakrát denně jít nakrmit naše adoptované  kočky, protože švagrová je v Praze a další více či méně příjemné činnosti. Včera jsme byli v mém studentském městě Jičíně. Stále jsme tuhle cestu odkládali, že pojedem až bude hezky, ale hezky stále není, tak už se to odložit nedalo. Když jsme vyřídili potřebnou věc, vydala jsem se po obchodech, koupit si novou bundu. Stalo se totiž to, že když se udělalo na začátku měsíce pár teplejších dní, vytáhla jsem svou oblíbenou bundičku, lehoučkou, nepromokavou a ani vítr ji neprofouknul. Ráno jsem ji natáhla a šupajdila pro rohlíky. Jenže jsem si ji někde umazala, tak jsem ji vyprala a dala na balkon na ramínko  uschnout.  Jenže se zvedl vítr a když jsem si toho všimla a pro bundu běžela, bimbalo se na balkoně smutně jen ramínko. I když jsem ji při pohledu z balkonu neviděla, seběhla jsem a oběhla keře a stromky, jestli se někde za ně neschovala, ale bundička nebyla. Asi ji někdo hned sebral, vždyť jsem mu ji i vyprala. Tak jsem teď obíhala obchody v Jičíně, protože u nás jsem stejnou nenašla, ale nakonec se zadařilo a bundička  byla, dokonce i ve stejné barvě. 

 A při tom obíhání obchodů mě zaujali tihle pesani. Tenhle se mi moc líbil, jak si lehnul, ty zadní nohy měl kouzelně natažené, jenže když jsem se přiblížila a promluvila na něj, tak vstal a hned se chtěl kamarádit, ovšem na to jsem odvahu neměla.

U dalšího obchodu zase dva mrňaví jezevčíci hlídali velkou tašku na kolečkách a když jsem se přiblížila, tak mi připadalo, že se na mě ten jeden dívá s úpěnlivou prosbou v očích: " že nám tu tašku nevezmeš"

Jinak k focení nebylo nic, protože opět a jak jinak lilo, a to už mě fakt fotit nebaví.